Jdi na obsah Jdi na menu
 


Osobní příběhy

2. 9. 2010

Tzv. „nakažlivý“ zánět spojivek

 

Vážený pane Pilhare,

 

dnes bych Vám chtěla vylíčit svůj osobní příběh se záněty spojivek, resp. příběh o „nakažlivých virech“, které by se údajně měly vyskytovat v dětských zařízeních.

 

Náš 3-letý syn dostal nedávno zánět spojivek, jako jediné dítě široko daleko (nákaza?), který však sám od sebe bez problémů přešel…

 

Utrpěl „šok z odloučení“ díky návštěvě mateřské školky, nebo.li „šok ze ztráty“ díky „ztráty vidění“ matky (vizuální konflikt z odloučení).

 

Nástup do mateřské školky byl sice již před 2 měsíci, zánět spojivek se však ukázal až nyní. Proč? Nyní se s ní správně sžil a také se tam dobře cítí a proto nyní nastoupilo léčení pomocí zánětu spojivek.

 

Asi před 1 týdnem dostal také můj muž zánět spojivek, ten ale i ten přešel velmi rychle a bez problémů, během několika dní.

 

Poté jsem dostala ještě i já zánět spojivek , který ale právě tak rychle a bez problémů zmizel.

 

U mého syna byly postiženy obě oči, u mého muže také a u mě také obě oči.

 

Bylo to tedy „nakažlivé“ nebo jsme pouze prodělali stejné trápení? Jsem si jistá, že to nebyla žádná „nakažlivá nemoc“, jinak by konec konců více dětí v mateřské školce muselo dostat zánět spojivek.

 

Chtěla bych ještě podotknout:

 

Můj syn nyní chodí asi od září 2008 do MŠ (na půl dne). Od té doby jsem časové rozpětí POMALU zvyšovala. Nyní tam snídá i spí bez problémů a s radostí.

 

Po dvou měsících dostal zánět spojivek. V té době si zřejmě i můj muž uvědomil, že „bolest z odloučení“ je už za námi. Následek: Zánět spojivek u mého muže.

 

Já sama jsem na to potřebovala o něco delší čas, protože jsem začala s dalším vzděláváním a „to ubohé dítě“ muselo v mateřské školce také ještě spát a jíst. Došlo k tomu, že jeho tetička č.1 z MŠ musela být o své dovolené zastoupena a já přirozeně měla strach, aby to všechno dobře ustál (STAROSTLIVÁ MATKA!) , mé vzdělávání probíhá nyní druhým týdnem, dítěti se v MŠ velmi líbí a mně se to nyní konečně také ujasnilo a ozřejmilo. Následek: můj zánět spojivek.

 

Pouze naše velká dcera (12 let) byla zánětu spojivek uchráněna, protože ona to jednoduše s námi tak neprožívala, „nespolutrpěla“, jako my dospělí.

 

Lékař školské medicíny by pravděpodobně řekl, že starší dcera se prostě nenakazila.

 

Bylo to velmi zajímavé, všechno to pozorovat a vnímat, co se stane.

 

Kdybych neznala GNM, plná strachu bych běhala po doktorech a nechala bych si předepsat mastičky a ještě dneska bychom se mazali a natírali a byli o pár euro chudší!

 

Mnoho pozdravů,

rodina K.

 

Poznámka:

 

Podle 4.biologického zákona GNM neexistuje žádné „nakažení“, jelikož podle tohoto přírodního zákona mikrobům (houby, houbové baktérie, bakterie, viry) připadá role pomocníků v léčivé fázi. Mikrobi řízení starým mozkem - houby a houbové baktérie - odklízejí nádory, které vznikly v konflikt-aktivní fázi a nyní již nejsou nutné. Mikrobi řízení novými částmi mozku, jiné baktérie a „viry“, pomáhají znovu vystavit tkán a doplnit „díry“ (nekrózy, ulcera) vzniklé v aktivní fázi. Mikrobi mají tedy ten význam, znovu nastolit „výchozí stav“.

 

Vy, vážení čtenáři, znáte jistě fenomén spontánního vyléčení. Člověk např. vidí na CT-snímku orgánu nádor a po pár týdnech či měsících náhle nádor zmizel, bez toho, že by se pacient podrobil nějaké „terapii“. To se nazývá spontánním vyléčením, tedy vyléčením bez terapeutického přičinění, tedy vlastní silou. A to právě činí mikrobi v léčivé fázi. Mikrobi jsou našimi pomocníky a nikoli „nepřátelé“.

 

V systému školské medicíny přicházejí pacienti k lékaři většinou až během léčivé fáze, protože tehdy se ukazuje většina symptomů (horečka, malátnost, bolesti, krize). Zde potom vidí lékaři školské medicíny mikroby „při práci“. Veškeré „záněty“ nebo „infekce“ jsou vždy léčivou fází. Lékaři školské medicíny však v tu chvíli míní (Pasteur), že mikrobi tyto symptomy zavinili. Ve skutečnosti příčinou byl právě konflikt a těmto léčivým fázím, bohatým na symptomy, předchází vždy přibližně stejně velká konfliktní fáze, která se ale většinou přehlédne, protože symptomy v konfliktní fázi jsou většinou hodně nenápadné.

 

Školská medicína prohlásila mikroby za „zlé“ a bojuje s nimi pomocí antibiotik a očkování. Mají svou teorii nákazy.

 

Výše zmíněný případ dobře ukazuje, jak se taková „epidemie“ vytváří. Pokud má více lidí ve stejný čas ty samé symptomy, pak v tu samou dobu musejí mít stejný problém. Tak jednoduché to je.

 

Školská medicína by mohla být relativně lehce vedena vlastními úvahami ad absurdum. Tak ve výše zmíněném případu zánětem spojivek nejprve reagoval chlapec. Jak by byl z hlediska školské medicíny vysvětlitelný první případ v takovéto epidemii? Nakazit se ten 1. případ přece nemohl!

 

Proč se nenakazí všichni? Tady argumentuje školská medicína silným imunitním systémem těch, co neonemocní.

 

Každý z nás již někdy pozoroval, že se po takovém „nakažení“ člověk může opět uzdravit, aniž by proti tomu něco podnikl. Jak je to možné?  Z hlediska školské medicíny se člověk přece proto nakazil, že měl příliš slabý imunitní systém. Nyní má člověk slabý imunitní systém a mikrobi řádí v těle... Co nás tedy uzdravilo? Neměli bychom s takovým „slabým imunitním systémem“ vlastně podlehnout?

 

Školská medicína má teorii o protilátkách. Na této teorii stojí očkování. Člověku se naočkuje „původce“, na nějž má reagovat imunologickou reakcí a tak se imunizovat. Čím víc, tím líp.

 

Předpokládejme, že jste měli jednou rýmu. Podle školské medicíny jste se infikovali viry (které nebyly ještě nikdy vědecky izolovány, totiž ani nebyly viděny = strach před neviditelným zlem). A předpokládejme, že jsme tuto rýmu přežili a opět jsme se uzdravili. Podle školské medicíny váš dobrý imunitní systém zvítězil nad zlými mikroby. Vlastně byste od nynějška měli být proti rýmě imunní, to znamená., že byste ji už nikdy v životě neměli dostat.

 

To je ovšem v rozporu s našimi osobními zkušenostmi. Jak je to s chronickou rýmou …?

 

Ještě jednou zcela zřetelně: Podle GNM neexistuje žádné nakažení!

 

Vraťme se zpátky k výše zmíněnému případu.

Zánět spojivek je léčivou fází vizuálního konfliktu z odloučení, někoho ztratit z očí, příp. někoho nechtít více vidět (chtít být oddělen vizuálně, „jdi mi z očí“). Rozhodující je při tom pravorukost či levorukost.

 

Chlapec reagoval oběma očima, tedy na své straně matky/dítěte (matka) a na své partnerské straně (otec).

 

Proč ale matka i otec reagovali právě tak oboustranně, oběma očima? Pokud by měli reagovat jen na svého syna, potom by oba měli reagovat zánětem spojivek pouze na své příslušné straně matka/dítě. Tady se domnívám, že se tu jedná o to zastoupení tety v MŠ. Rodiče trpěli kvůli svému dítěti a nyní byla také ještě ta původní teta (partnerská strana) pryč …

 

S přátelskými pozdravy

Ing. Helmut Pilhar

 

 

Rakovina plic – poněkud jiná zpráva

26.12.2008

 

Vážený pane Pilhare,

 

úvodem více nebo méně přímo a nepřímo. Můj otec měl rakovinu plic, moje matka rakovinu prsu. To znamená: matka zmrzačená, rok chemoterorizovaná, nakonec uspaná morfiem. Otec chemoterorizovaný, ozařovaný, nakonec morfiem uspaný. Také moje babička byla v nemocnici odklizena pomocí pseudomedikamentů – neumím to jinak pojmenovat.

 

Já sám jsem prodělal tzv. rakovinu kostí (= úbytek kostí, osteoporóza s konfliktem ztráty sebeúcty; pro každou část kostry existuje jiný druh ztráty sebeúcty; v léčivé fázi edém kosti, rekalcifikace a leukémie – pozn. překl.), s následnou „leukémií“. Bohu díky jsem již tehdy věděl o Germánské nové medicíně, které jsem věřil - a jsem zdravý jako řípa.

 

Rakoviny se množí, nejen v mém okolí. S úděsem musím opětovně konstatovat – dokonce i u blízkých přátel a známých – že stále více věří médiím... A: vzpomínám na Vaši větu v roce 2004: KDYŽ SE NĚKDO TOPÍ, JE POZDĚ UČIT HO PLAVAT!

 

Jak jsem se již zmínil, jsem s GNM celkem fit a zajímám se o další vzdělávání.

 

Příklad: Asi před 2 lety mě sháněla jedna osoba, mně ještě neznámá. Onen dotyčný slyšel, že bych se měl vyznat v GNM, a protože měl právě za sebou půl roku chemoterapie a měl jít „pod nůž“, dostal strach a proto se chtěl dozvědět více o GNM.

 

Odebral jsem se k němu a našel jej v obvyklém stavu: vyhublý, skoro lysý, typický chemický zápach v pokoji (člověk tak nějak na to dostane nos...), slabý a psychicky skoro bez naděje. Nechal jsem si vyprávět, co tento chlapík (kolem čtyřicítky) zažil, hledal jsem příčinu DHS (Dirk Hamer Syndrom = syndrom nemoci pojmenovaný podle syna dr. Hamera, objevitele GNM). Ten muž měl rakovinu na plicích. Vyšlo najevo, že byl před 4 roky na dovolené v Turecku přepaden a že jej chtěli v nějaké malé dílně zardousit (!). Náhodou uslyšeli domácí jeho panický křik, přišli a zahnali pachatele.

 

Tedy typický případ konfliktu strachu ze smrti atd.

 

Krátce řečeno: Staral jsem se o toho muže, napsal jsem mu plán jídel, řekl jsem mu, že se musí vyhnout veškeré chemoterapii a že nechat se řezat patří již minulosti. Řekl jsem mu, že bude trvat asi až do listopadu (poprvé jsem se s ním setkal v únoru) nežli z něj ten nepříjemný jed vyjde ven. Měl by se toho držet. Rozloučili jsme se a v nastávajících měsících jsme spolu občas telefonovali; řekl, že TĚM V NEMOCNICI ŘEKL DO OČÍ, že už se nenechá otravovat jedem.

 

Po asi půl roce jsem nevěřil svým očím, když jsem jej opět viděl: přibyl na váze skoro dvojnásobně – silné narostlé vlasy – byl fit – zkrátka naprostý úspěch! Držel se mých pokynů. Zastavil úplně i příjem alkoholu.

 

Měl jen malé problémy s močovým měchýřem, kvůli ledvinovým kamenům.

 

A: Sociální úřad mu pohrozil, že když se nepodrobí terapii, vyškrtnou mu VEŠKEROU podporu; ŽE UŽ JE PODLE JEHO VLASTNÍCH ÚDAJŮ ZDRAVÝ A MOHL BY TEDY PRACOVAT.

 

A tyto represálie patrně zaúčinkovaly. Chlapík začal opět docházet na kliniku; asi po jednom měsíci jsem uslyšel o jeho „náhlé“ SMRTI.

Zástava srdce, jak mi sdělili pozůstalí.

 

Co si o tom myslíte, pane Pilhare?

 

Milé pozdravy, Sandro R.

 

PS:

Určitě nejsem ten nejinteligentnější člověk na Boží Zemi. Využívám však tu svou skromnou špetku inteligence k tomu, k čemu mi byla dána. Neoznačoval bych se za zázračného léčitele nebo za stoupence zázračného léčitele, nebo v podobném duchu. Co se týče vědění, vlastně nic nevím – přesto umím konstatovat skutečnost, pojmenovat ji a podle toho jednat.

 

Nikdy snad nemělo pořekadlo – VĚDĚNÍ JE MOC – větší význam, nežli dnes; a především: zdravá důvěra v Boha!

 

Podobně jako v tomto případě říkám vždy postiženým: To, co děláš, je TVÉ rozhodnutí, nikoho nenutím. Je tu GNM – přečti si to, informuj se; je to napsané a popsané pro laiky (já jsem též laikem, co se medicíny týče). Člověk nemusí být lékařem, aby si to mohl přečíst a pochopit. V první řadě jde o pochopení věci.

 

Poznámka:

V první řadě jde o pochopení! A pokud člověk pochopí, potom nemá strach a tím pádem následné konflikty a tím ani žádné následné rakoviny (metastáze – pozn. překl.), a tím má optimální šanci se opět uzdravit.

 

S přátelskými pozdravy

 

Ing. Helmut Pilhar

 

 

Fibromyalgie
 
Levačka
Symptomy:
Bodavé bolesti v pažích a nohách, ale ne jako při revmatu kloubů, nýbrž takové, jaké jsou známy jako bolesti údů při chřipce. Zvyšující se slabost kvůli bolestivým stavům, na začátku křeče, částečně náběhy na ochrnutí, omezení citlivosti.
Diagnózy školské medicíny jako roztroušená skleróza, plotýnky a syndrom karpálního tunelu se s postupem nemoci staly neudržitelnými nebo mohly být díky odpovídajícím vyšetřením vyloučeny.

 

Události kolem konfliktu:

V roce 1998 zemřel můj otec. Upadl v koupelně. Na okamžité zavolání mé matky jsem jela do bytu svých rodičů. Zkoušela jsem otce přivést znovu k životu pomocí dýchání z úst do úst a srdeční masáží, oživovat jej, dokud na místo nedorazila lékařská služba první pomoci. Moje matka byla ráda, že jsem tam byla, a přenechala veškerou činnost na mně. Bohužel, lékař už jen konstatoval chvění srdeční komory a ani defibrilátor nedokázal mého otce přivést nazpátek.

Po smrti otce začaly bolesti, nejprve v obou rukách: byly jako polámané, malátné, svědily atd. Domnívala jsem se, že to je další případ plotýnek, tentokrát v krční oblasti (při prvním těhotenství jsem již měla jeden případ v bederní oblasti), vyšetření páteře (MRT) však ukázalo něco hrozného: sestra v nemocnici mi vysvětlila, že v mé míše v oblasti krku byl nalezen nádor, a že by se měly ještě udělat kontrastní snímky, u toho by ale musel být přítomen lékař a to bude trvat ještě asi 45 minut. Seděla jsem sama samotinká v čekárně kliniky a měla jsem hororové vize, jak „mé děti jsou ještě příliš malé na to, aby vyrůstaly bez matky!“ Před očima jsem měla obraz skomírání a smrti. Cítila jsem se strašně a především velmi osaměle.

Nové snímky objevily cystu, tzv. syringomyelii. Nic, co by ohrožovalo život, ale podle lékařů to byla pravděpodobná příčina mých symptomů paží a mých velmi častých bolestí hlavy. 

Potíží s pažemi přibývalo, bolely mě lokty, na obou pažích jsem nosila dlahy na „syndrom karpálního tunelu“, v noci jsem měla křeče v nohách. Přidal se k tomu syndrom „neklidných nohou“. V noci jsem spala asi 2 hodiny, potom se mé bolesti staly tak nepříjemnými, že jsem musela vstát. Přes den jsem pracovala jako posedlá, při práci jsem bolesti mohla potlačit. Kancelář – děti – domácnost – čestná funkce v představenstvu 2 svazů – obecní porady – nic jsem nevynechala.

Byla jsem převedena na kliniku do Tübingenu. Neurologická vyšetření však nedošla k žádné diagnóze: neměla jsem ani boreliózu, ani RS, postupovalo se vylučovací metodou – konečná diagnóza: fibromyalgie.

Následovala terapie na potlačení bolesti a antidepresiva – zkoušeli různé medikamenty, jestli by nepomohly k ulehčení. Antidepresiva, antiepileptika a prostředky proti bolesti, všechny dohromady přinášely ulehčení jen krátkodobě.

V některých dnech bych se skutečně bez poměrně vysokých dávek tablet proti bolesti vůbec neobešla. Je to pocit, jako bych měla dostat chřipku – bolí všechny údy již při ranním vstávání. Obzvláště silně na mne působí změny počasí, též duševní nevyrovnanost skrze vypětí, zármutek a starosti se ihned plně projeví. Antidepresiva i přes protesty svého lékaře neberu – i když jsem byla několikrát v pokoušení, vypnout tím své vědomí.

 
Obsah konfliktu:

Pan Dr. XY mi vysvětlil, že příčinou onemocnění je skutečnost, že se mi nepodařilo přivést mého otce k životu. Tedy nikoli jeho smrt, nýbrž mé selhání při pokusech udržet ho naživu je tím spouštěčem.

Ruce: Konflikt ztráty sebeúcty ve smyslu „neschopnost udržet“, konflikt „vyklouzávání“, „navzdory všem snahám jsem nemohla život udržet.“

Nohy byly postiženy proto, že jsem nebyla „dost rychlá“ resp. že jsem „tam nebyla dostatečně včas“. Tedy motorická báze. Bolesti jsou bolestmi periostu (okostice). Jsem stále ve fázi aktivního konfliktu.

 
Řešení konfliktu:
Vyřešení konfliktu je pro mne těžko možné, nemohu to vrátit nazpátek a udělat lépe, nemohu svého otce vrátit do života.

Dr. XY mínil, že by eventuelně mohlo být řešením, kdybych svého otce učinila „nesmrtelným“ - např. formou nadace nebo něčím podobným, čím bych ho povolala do života. Ovšem to není dost dobře možné, když byl pouhým „normálním občanem“. Mám to samé povolání jako můj otec – jsem architektka.

Kromě toho by snad bylo možné změnit můj postoj k celému konfliktu. Musela bych si to ovšem prosadit biologicky – z racionálního pohledu mi je jasné, že jsem nemohla za to, že můj otec nepřežil.

S pozdravy…

 
Poznámka:
Působivý osobní příběh.

Takhle rychle se můžou věci seběhnout a člověk utrpí konflikt a onemocní. Ochránit se před konfliktem člověk nemůže.

A jak je vidět, může se stát, že člověk sice pochopí, o jaký konflikt se jedná, ale nenachází řešení.

„Udělat otce nesmrtelným...“ snad se to té paní podaří díky této zprávě o osobní zkušenosti?! Třeba její případ dosáhne proslulosti... přál bych jí to.

 
S přátelskými pozdravy

Ing. Helmut Pilhar

AMICI DI DIRK OESTERREICH
Wiesengasse 339
A – 2724 Hohe Wand/ Maiersdorf
Tel.: 00430263881236 begin_of_the_skype_highlighting              00430263881236      end_of_the_skype_highlighting
 
INFORMUJTE SE, DOKUD JSTE ZDRAVÍ
 
Další info o GNM v češtině na www,paprsky1.de

Pro OSUD.cz přeložila Jitka Valentová a Namu

Poznámka: Na webu Sumaya (www.sumaya.estranky.cz) uveřejněno s laskavým svolením autorů českého textu -  www.paprsky1.de.
Pro další kopírování a šíření českého textu je nutné přímé svolení těchto překladatelů. Respektujte prosím tyto podmínky, děkuji.