Jdi na obsah Jdi na menu
 


Rakovina vaječníků – nádor a nekróza

2. 9. 2010

Germánská Nová medicína je založená na přírodovědě a platí nejen pro lidi, ale i pro zvířata a rostliny, dokonce pro jednotlivé živé organismy – pro celý oživený kosmos, a prohlašuje, že neexistují žádné „nemoci“ v dříve vymyšleném smyslu, nýbrž že symptomy, které jsme dosud nazývali „nemocemi“, jsou

DVOUFÁZOVÉ  SMYSLUPLNÉ  BIOLOGICKÉ  ZVLÁŠTNÍ  PŘÍRODNÍ  PROGRAMY,

přičemž  domnělá „nemoc“ představuje pouze současnou fázi. Takto se dříve mylně nenahlíželo pouze na domnělé „nemoci“, ale  jednotlivé domnělé „nemoci“ se ani nemohly správně léčit.

Spouštěčem tzv. onemocnění (nejen rakoviny) je vždy biologický konflikt, vysoce dramatický zážitek – šok, zvaný DHS. A v okamžiku vzniku DHS začíná také konflikt-aktivní fáze, to znamená, že vegetativní nervový systém se přeladí z normálního rytmu den/noc na trvalou sympatikotonii neboli na trvalou stresovou fázi, kdy pacient přemýšlí ve dne v noci neustále jen o svém konfliktu, v noci nemůže spát, nemá chuť k jídlu, ubývá na váze, takříkajíc „běží na plné obrátky“, a tím začínají změny na příslušném orgánu.

Tento nečekaný šok zanechává v mozku stopy, které můžeme zřetelně prokázat pomocí počítačové tomografie mozku jako tzv. „Hamerovo ložisko“ (HH). To znamená, že z něj můžeme přesně poznat, jaký  druh biologického konfliktu pacient v okamžiku  šoku utrpěl, který orgán je postižený, a také, jestli se jedná o bujení (nárůst počtu buněk) nebo o ubývání buněk.

Všechny konflikty tzv. smysluplných biologických zvláštních programů probíhají vždy současně na 3 úrovních: V PSYCHICE, V MOZKU, a V ORGÁNU.

U rakoviny vaječníku musíme nejdříve rozlišit mezi vlastní rakovinou vaječníku, tedy kompaktním nádorem, tzv. teratomem, a mezi intersticiální (vmezeřenou) nekrózou vaječníku, úbytkem buněk.

Ve vývoji embrya známe 3 různé zárodečné plátky, které se vytvářejí již při vývoji embrya a z nichž se dají odvodit všechny orgány: entoderm, mesoderm a ektoderm. To znamená, že každá buňka a každý orgán našeho těla mohou být přiřazeny k jednomu z těchto 3 zárodečných plátků.

K tomu se dá zase přiřadit

  • zcela určitá část mozku (mozkový kmen, mozeček, šedá a bílá kůra mozková),
  • určitý druh konfliktu
  • stejně jako určitá lokalizace konfliktu v mozku,
  • zcela určitá histologie a také specifičtí mikrobi příslušného zárodečného plátku.

Nadto má také každá tzv. „nemoc“ biologický smysl, pochopitelný z vývojově-historického hlediska.

TERATOM (nádor idioplasmatických buněk, buněk se zárodečnou plazmou) patří svým historickým vývojem ještě pod vládu kmene mozku, i když jeho řídící místo je uloženo v horní části středního mozku a zaujímá tím výjimečné postavení, protože u vaječníků se jedná o mladý orgán, řízený kmenovým mozkem. Teratom tím představuje anachronický způsob rozmnožování, řízený  kmenovým mozkem. Organismus se jaksi zkouší napojit na prapůvodní program rozmnožování.

Všechny orgány, které jsou řízené kmenovým mozkem, vytvářejí v případě konfliktu kompaktní nádory buněčného typu adeno.

Obsahem konfliktu u rakoviny vaječníku je vždy těžký konflikt ze ztráty, např.: dítěte,  milého člověka, ale také zvířete. Příklad: Matka pacientky náhle zemřela v nemocnici. Pacientka si dělala hořké výčitky, že matku již  delší čas nenavštívila.

Rozhodující pro vznik DHS není pouze to, co se stalo (ztráta matky), nýbrž událost musí být rovněž konfliktní (v uvedeném případě výčitky). Normální smutek při úmrtí blízkého příbuzného bez DHS (šok, konflikt) neznamená přirozeně nemoc, nýbrž normální průběh.

Pokud ale nastane DHS, nemusí to být nutně konflikt ze ztráty. Konfliktem by také mohl být např. revírní konflikt. Nebo by situace vůbec nemusela být pociťována jako biologický konflikt, pokud by se už s matčinou smrtí počítalo. Pokud se ztráta přihodí při hádce či sporu, potom se např. u žen může vyvinout rakovina prsu. Konflikt může být pociťován ale též jako konflikt z odloučení se. V tomto případě nastává senzorické ochrnutí v konflikt-aktivní fázi, a podle toho, jestli se jedná o dítě/matku nebo partnera, vyvolá v levém nebo v pravém prsu rakovinu mlékovodu (úbytek buněk, Milchgangs-Ulcus-Geschehen). Pouze vlastní pocit rozhoduje o tom, kde a jestli biologický konflikt zasáhne.

V konflikt-aktivní fázi, tedy během sympatikotonie,  vzniká podle schématu starého mozku takříkajíc praembryo (= teratom). Ale protože tato prastará forma rozmnožování dnes už není životaschopná, bude ve fázi léčení pomocí mykobakterií zase odbourána.

Současně s růstem teratomu se v konflikt-aktivní fázi rozmnožují také houby a mykobaktérie (např. TBC, pokud jsou přítomny), ale jen takové množství, kolik bude později potřeba k odbourání nádoru.

Biologický smysl, který zde leží v konflikt-aktivní fázi, je stará forma rozmnožování poté, co příbuzný zemřel. Je to cosi, co bychom dnes nazvali „klonováním“.

Když se pacientce podaří vyřešit biologický konflikt, přejde do druhé fáze „zvláštního programu“, do léčivé fáze. Růst rakoviny se zastaví, a i kdyby se zastavení trochu zpozdilo, tak je to proto, že každá embryonální tkáň má ještě „embryonální setrvačnost růstu“. Současně se aktivují houby a mykobaktérie, které se rozmnožily od momentu DHS podle své příslušnosti k zárodečnému plátku a úměrně k nádoru, a začnou odbourávat nyní už zbytečný nádor pomocí sýrovité  nekrózy. To, co se nestihne do konce léčivé fáze odbourat, zůstává  a může se – ale nemusí, pokud nepůsobí obtíže – operativně odstranit.

Zatímco se teratom nekříží z úrovně mozku k rovině orgánu, jelikož pravorukost/levorukost  nehraje v kmenovém mozku ještě žádnou roli, u mozečku je tomu  jinak. Zjednodušeně řečeno odpovídá pravá strana mozečku a velkého mozku levé straně těla a obráceně – levá část mozečku a velkého mozku je příslušná pro pravou stranu těla.

Pravorukost či levorukost začíná v mozku, přesněji řečeno teprve s mozečkem, protože teprve od vývoje mozečku je definováno vše, co se týká příslušnosti ke stranám, to znamená od orgánu k mozku nebo od mozku k orgánu je tato korelace vždy jednoznačná. Pouze u vztahu mezi psychikou a mozkem nebo mezi mozkem a psychikou je důležitá příslušnost k levorukosti či pravorukosti, protože ta rozhoduje také o lokalizaci konfliktu v mozku. Tudíž i o tom, jakou „nemoc“ člověk vůbec při tom kterém konfliktu utrpí.

Test tlesknutí rukama je nejjistější metodou ke zjištění pravorukosti/levorukosti: Pokud leží pravá ruka nahoře, jedná se o pravorukost a naopak, pokud je nahoře levá ruka, jedná se o levorukost.

Úplně jinak je tomu u NEKRÓZY VAJEČNÍKU (intersticiální - vmezeřené).

V tomto případě leží Hamerovo ložisko v occipital-bazální bílé kůře velkého mozku, která se sice nachází v bezprostřední blízkosti středního mozku, patří ale k jinému zárodečnému plátku. Všechny orgány, řízené bílou kůrou velkého mozku vykazují v případě konfliktu nekrózy, tedy úbytek buněk.

U nekrózy vaječníku existují dva konfliktní aspekty:

  • 1. Konflikt ze ztráty (dítěte, manželky, manžela, rodičů, přítele, zvířete)
  • 2. Ošklivý, pologenitální konflikt s mužem nebo s velmi maskulinní ženou.
  • Pologenitální zde znamená, že těžiště obsahu konfliktu se netočí jen čistě kolem genitální oblasti (v reálném nebo přeneseném smyslu), nýbrž že genitální tématika nastupuje jako doprovod. Tím se tento konflikt zřetelně liší od sexuálního konfliktu.

Příklad: Velmi maskulinní macecha děvčátka vytrhá všechny květiny ze zahrady a dokonce z hrobu zemřelé matky.

Nekrózy zůstávají v konflikt-aktivní fázi nepovšimnuty, pokud se náhodou postižený vaječník neocitne pod mikroskopem histologů. Nekrózy zde představují rakovinu vaječníku ve vlastním slova smyslu. Z toho vyplývá snížení produkce estrogenů, která může vést až k vynechání měsíčků.

V léčebné fázi se nekrózy opět vyplňují novými buňkami, přesně jako u jiných mesodermálních orgánů, řízených velkým mozkem. A protože prakticky neexistuje žádné pouzdro vaječníku, tvoří se různě velké vaječníkové cysty (s tekutinou uvnitř), zpočátku tekuté, později se zpevňují, to znamená, že se vyplňují tzv. vmezeřenou mesodermální tkání. Tyto cysty naplněné vmezeřenou tkání se dosud mylně nazývaly „rakovinou vaječníku“, někdy dokonce „rychle rostoucí rakovinou vaječníku“, protože buňky vmezeřené tkáně se v původně tekuté cystě množily.

Na začátku léčivé fáze se cysta přisaje na okolní vnitřní orgány, na což se dříve mylně nahlíželo jako na „invazívní růst“. Důvodem je, že cysta se musí zásobit krví z okolí, neboť během 9 měsíců vytváří opravdový krevní systém s tepnami a žílami, který se poté osamostatní.

Jakmile se zabezpečí vlastní zásobování krví (tepny a žíly vaječníkové cysty), přisátá cysta se od ostatních orgánů opět odpojí. Cystu nyní obklopuje 1 cm silné hrubé pouzdro, takže ji lze  snadno operativně odstranit, pokud by mechanicky rušila. Tato zpevněná původní vaječníková cysta se stane součástí vaječníku a později produkuje tolik estrogenu, že žena vypadá o 10 až 20 let mladší.

Biologický smysl zvýšení produkce estrogenu tkví v tom, že žena vypadá mnohem mladší, má mnohem větší libido a pro muže má jako žena mladšího vzhledu větší přitažlivost. Tím má šanci brzy otěhotnět. Konečné stádium takového „zvláštního programu“ je právě to, k čemu bychom pacientce mohli blahopřát.

Totéž se děje opačně u mužů při vmezeřené (intersticiální) nekróze varlat, kdy ve fázi po vyléčení zvětšená varlata produkují tolik  testosteronu, že se muž stává mnohem mužnější než dříve.

Také u ledviny produkuje zpevněná ledvinová cysta nakonec moč a uschopňuje tím ledvinu ke zvýšené produkci moči oproti situaci před „onemocněním“, takže po skončení léčivé fáze má lepší funkčnost než předtím. To je zde také biologickým smyslem, který nastane vždy na konci fáze léčení u orgánů, řízených bílou kůrou velkého mozku.

U vaječníkových a ledvinových cyst, jejichž rytmus tvoření probíhá jako u těhotenství a které potřebují 9 měsíců  na zpevnění, aby mohly převzít funkci, kterou organismus zamýšlí, se nesmí před uplynutím 9 měsíců operovat. U takové předčasné operace se dosud ve školské medicíně současně vyoperovaly všechny „infiltrované“ orgány (jelikož, jak bylo výše popsáno, jsou cysty z důvodu výstavby vlastního krevního systému přirostlé k ostatním orgánům v břiše), takže břicho často po takové velké operaci zůstalo pouze torzem.

O následných konfliktech těchto ubohých pacientů zde nechceme vůbec mluvit. Pokud se ale 9 měsíců počká, pak není třeba malé cysty do 12 cm vůbec operovat, protože tyto cysty plní funkci produkce hormonů, případně u ledvinové cysty (tzv. Wilmsův nádor, který se ve své zpevněné formě nazývá nefroblastom) plní funkci vyměšování moči tak, jak to bylo organismem plánováno.

Pouze v extrémních případech, kdy tyto cysty působí velké mechanické problémy, např. pokud jsou velmi velké (6-8 kg) je operace po uplynutí 9 měsíců vhodná – právě po zpevnění cysty.

Taková operace pak představuje technicky malý zásah, protože všechna přirostlá spojení jsou mezitím již odpojena a cysta je obklopena pevným pouzdrem.

Na tento biologický průběh se doposud nesprávně nahlíželo jako na „zhoubný infiltrující růst nádoru“. K tomuto omylu vedl fakt, že infiltrující části tumoru (to znamená napůl zpevněná cysta) po operaci rostly dále po dobu, zbývající do 9 měsíců, a domněle musely být opět operovány. Platily proto za obzvláště „zhoubné“, což je však velký omyl - domnělé „metastázy“ produkují po dokončení procesu poslušně estrogeny právě tak jako mateřská cysta.

U nádorů řízených starým mozkem potřebujeme v současné době ještě chirurgy (jako potřebujeme myslivce v lese od doby, co už nemáme vlky), protože jsme vymýtili tuberkulózu, která by jinak tyto nádory řízené starým mozkem „chirurgicky“ odstranila. (Viz 4. biologický přírodní zákon Nové medicíny).

Celá prognostika dosavadní tzv. školské medicíny, jak je nyní vidno, souhlasila pouze na oko, totiž díky panice, kterou rozšiřovala a tím pak u pacientů většinou vyvolávala nový DHS a tudíž následné konflikty (tzv. „metastázy“), které ale v novém pojetí neexistují. Ve skutečnosti byla školská medicína zcela chybná. U zvířat se objevují tzv. „metastázy“ (druhotné nádory) velmi zřídka a zvířata většinou přežijí. Těch pár procent lidí, kteří při léčení školskou medicínou dosáhnou hranice (přežití) pěti let jsou jednoduše ti, kteří se z nějakého důvodu vymaní z paniky a přirozeně též vyřeší svůj konflikt.

Zatímco u nádorů vaječníku, řízených starým mozkem, byl vznik nádoru dříve smysluplný (ale nyní již nepotřebný a v léčivé fázi je opět odstraněn, pokud v momentě DHS byly přítomny mykobaktérie) a  biologický význam tkví tedy v konflikt-aktivní fázi, u vaječníkových nekróz řízených bílou kůrou velkého mozku je tomu jinak. Tam leží biologický smysl ve druhé, léčivé fázi, po vyřešení a vyléčení konfliktu, ve vytvoření cysty, která se během 9 měsíců zpevní a produkuje estrogeny.

Z toho je vidět, jak důležitá je nová nomenklatura (názvosloví), když se změní chápání dějů,  které jsme dříve nazývali „nemocemi“.

Čím tedy byly naše tzv. nemoci? S přihlédnutím k novému náhledu na smysl jejich jednotlivých symptomů musíme provést jejich nové roztřídění a zařazení.

Pokud zkoumáme 2. biologický přírodní zákon Germánské nové medicíny, zákon dvoufázovosti všech tzv. „nemocí“ (dnes: zvláštní biologické programy), nevyhnutelně zjistíme, že jsme měli za to, že známe mnohem více domnělých „nemocí“, než je zvláštních programů, neboť jsme každou z obou fází pojímali jako samostatnou nemoc.

 

Copyright by Dr. Med. Ryke Geerd Hamer

 

http://www.pilhar.com/Hamer/NeuMed/Sonderpr/Eierstock.htm

http://www.neue-medizin.de/html/body_eierstock-ca.html

 

přeložila Jitka Valentová a Namu

 

Poznámka: Na webu Sumaya (www.sumaya.estranky.cz) uveřejněno s laskavým svolením autorů českého textu -  www.paprsky1.de.
Pro další kopírování a šíření českého textu je nutné přímé svolení těchto překladatelů. Respektujte prosím tyto podmínky, děkuji.