Jdi na obsah Jdi na menu
 


Nitro dává o sobě vědět

3. 2. 2016

Když nám někdo řekne, že to co máme uvnitř, vidíme venku..., že vnější situace nám přesně zrcadlí to, co prožíváme uvnitř nás samých - jo, většinou to odkýváme, protože to přece víme. Jak nahoře, tak dole..., jak uvnitř, tak vně! Nic nového pod sluncem... Ale kdo z nás, je skutečně schopen tuto pravdu vidět?

Když jsem dnes jela autobusem, přistoupili muž a žena. Zaregistrovala jsem je hned, ještě než nastoupili dovnitř. Žena stála zády a já si jako první povšimla jejích vlasů. Hned vzápětí muže, který autobus dobíhal. Nijak jsem ty dva nespojovala. Až záhy, co jsme se rozjeli jsem pochopila, že půjde o partnery. On šel doprostřed a žena zůstala stát u řidiče. Z její tváře se dala číst úzkost, obava, smutek a žal, kterému se nestyděla dát průchod i před všemi spolucestujícími. Moc jsem jí nerozuměla (byli to romové), ale dalo se vytušit. Padala slova jako štětky, drogy a něco v tom smyslu, že nemá dostatečný zájem o děti. Seděla jsem hned vedle ní, cítila její energii, a tak s obavou sledovala vypjatou situaci... chvílemi z ní šel strach. Křičeli tam na sebe, až řidič prudce zabrzdil a řekl, ať se zklidní, nebo je nechá vystoupit, nikdo je prý nemá zájem poslouchat. Tak se zklidnili a hned na příští zastávce jsme společně vystoupili. Divadlo pokračovalo dál a já byla svědkem opětovného křiku. V jednom momentě to vypadalo, že muž ženu napadne. Naštěstí se nestalo, "jen" ji chytil za krkem, cosi procedil mezi zuby a rozběhl se od ní pryč. Ona tam zůstala stát a jen sebe dostala táhlý srdcervoucí výkřik.

Kolik lidí, co byli svědky této situace, asi prožívá taková osobní citová dramata? Nebyl to právě ten jeden moment, kdy se nám pravda odkrývá a my si můžeme uvědomit sami sebe? Dokázat v této situaci uvidět naše nešťastná nitra, která se nám tak úžasně předvedla? Třeba. Proč chodit s bouřemi uvnitř nás? Proč ulpívat na druhých? Proč žebrat o lásku, která se skutečnou láskou nemá vůbec nic společného? Stále mnozí z nás spí a utváří si život podle toho, jak si myslí, že by život měl vypadat. Jenže život není pohádka, ani romantický film. Je to román se všemi svými nepředvídatelnostmi a nejistotami. Naše životy jsou cestami Božími, které jsou nevyzpytatelné a ty nemusí naplňovat naše touhy. V klidu naservíruje cokoli, co nás může pěkně srazit k zemi, abysme se zas, za pomocí všech sil, opět vyškrábali nahoru. Mnozí žijí, aby se ráno zas probudili a vrátili se tam, kde večer usnuli. Kolik bolestí a slz a utrpení člověk potřebuje, aby to nakonec jednoho dne prohlédl a tím od sebe odvrhl...

 

nitro-dava.jpg