Jdi na obsah Jdi na menu
 


Zkušenost

11. 3. 2016

Můj třídenní nemocniční pobyt na onkologickém oddělení

Tak jsem zpět o nějakou tu zkušenost zralejší. Při příjmu se sestra ptá, zdali mám nějakou dietu. Povídám jí, že jsem vegan.

"Vegetarián?" optá se udiveně.

"Ne, vegan...nic živočišného prosím" vysvětluji. Samozřejmě se dozvím, tak jako obvykle, jak ona by bez masa nemohla existovat, atd. Prostě rozruch a senzace mezi nemocničním personálem od lékařů po sestry. Jsem na to vcelku zvyklá, a tak jsem pouze dodala, kterak jsem se dříve stravovala a co nyní už jsem ze svého jídelníčku vyřadila, jako maso, uzeniny, bílou mouku, cukry a mléčné výrobky.

"A co tedy vlastně jíte, zrní?" smála se na celé kolo a posléze dodala "no nevím, nevím, ale myslím, že zde dostanete pouze vegetariánskou stravu" řekla s určitou obavou sestra.

Tak k večeři jsem dostala bramborové šišky s mákem, polité máslem a sypané cukrem. S poděkováním jsem odmítla a šla si pro banán, který jsem měla v zásobě. Snídani jsem měla vyřešenou, protože plánovaná operace byla na osmou hodinu ranní.

Když mě přivezli z Jipky, byla jsem ještě v polospánku, ovšem ne nadlouho. Do pokoje vstoupila korpulentní blondýna, jen o kousek starší než já, která se jala vybalovat své věci. Dokonale mě probudila. Milá blondýna měla totiž dávivý kašel, o kterém se mi svěřila, že jí přepadl toho dne rána.

Jelikož nastal čas oběda, já hladová a s vírou alespoň suchých brambor, jsem se hnala na své místo, kde mě čekala jakási "jídelní termoska". Aha...polévka zeleninová..., hurá, jenže...v ní plavalo vejce. Dále houskový knedlík s omáčkou na způsob rajské (zde jsem si opravdu nebyla jistá, protože rajskou měli k večeři den předtím) a tofu. Zákusek? Kynutý tvarohový koláč a pěkně pocukrovaný. Ten jsem spolubydlící věnovala. Nevadí, měla jsem stále banány, a v kiosku jsem zahlédla ovocný salát.

Mezitím se dostavila jiná sestra, která se velmi podivila tomu, že jsem nedostala veganskou stravu, že jí tam normálně mají. Díky bohu, plesalo mi srdce, že se mě někdo zastal.

"Nebojte, zařídím..." a s úsměvem odešla. Večeře? Bílá veka, žervé a rajče k tomu.

Docela hladová, ale už opravdu unavená jsem se vrátila na pokoj a lehla si, že už to vydržím, protože ráno jdu domů. Jenže. Kašel blondýny, který jsem se snažila pochopit a nějak ustát, během pár minut vystřídalo chrápání, takové, že by předčila i lecjakého chlapíka. V osm jsem to už nevydržela a požádala o prášek na spaní. Sladký spánek na mě přicházel a.......něco mě vzbudilo - chrápání. Pomyslela jsem si, že už bude asi ráno, pátá - šestá? Prd. Bylo deset večer. Nešťastná jsem šla do sesterny, že to nemohu dát. Mám v uších narvané odličovací vatové tampóny, ale že moc nepomáhají. Bohužel, mě neměly kam dát. Tak jsem dostala další tabletku. Nevím, co ta tabletka uměla, ale já prožívala noční běs...sen, který jsem pociťovala i fyzicky, a ze kterého jsem se zpocená vzbudila. Bylo půl čtvrté ráno. Blondýna chrápala dál.

Totálně nešťastná a zdevastovaná jsem se zvedla, že si půjdu koupit do automatu něco k pití a trochu se projdu, že se snad unavím a opět zaberu. Dveře byly naštěstí otevřené. Vhodím minci, jenže padesátky to nebralo - smůla. Vracím se zpět na oddělení, ale co nezjistím? Zabouchla jsem si. Tak a co teď? Brýle jsem si sebou nebrala, neviděla jsem, jestli ta krabička asi metr ode dveří je zvonek či nikoli. Klepala jsem a znova. Nic. Už mi bylo úplně jedno jestli způsobím nějaký poplach a na zvonek jsem zazvonila. Bylo to k našemu oddělení. Vylezla rozespalá sestra a divila se, co tam dělám. Opět jsem se svěřila, slušně poděkovala a zalezla do postele. Když už jsem konečně začala zabírat, bylo šest. V ten moment se rozsvítilo, protože se měří teplota a tlak a příprava paní blondýny na sál.

No, a abych to neprodlužovala, tak ještě snídaně? Bílá káva, bílá veka a smetanový sýr. To mě už dorazilo. Ale vlastně proč, že? Vždyť jsem byla upozorněna na vegetariánskou stravu!

Na chodbě jsem uslyšela hovor dvou sester, vyšla jsem z pokoje a přihlásila se, že pravděpodobně mluví o mně. Pěkně jsem to schytala.

"Již jsem zde byla mnohokrát a vždy jste mi vyšli vstříc, brambory a mrkev to pokaždé jistily. Nejsem náročná" prohlásila jsem, jen abych toto téma měla za sebou.

"Dobře, ale když vám k tomu dáme vajíčko, tak ho tam prostě dostanete a tečka.

Díky Mudr. Janouškovi za skvěle odvedenou práci i těm málo sestřičkám, které to se mnou myslely dobře.

Jsem doma.. a doma je prostě doma. Howk