Jdi na obsah Jdi na menu
 


21.12.2012

 

21.12.2012


Již v srpnu 2011 jsem na sobě pocítila velkou transformaci díky medicíně. Píšu v předešlých článcích.
Od tohoto data již v mém životě nebylo vše tak, jak jsem byla zvyklá, ale hlavně se změny dotkly i mých nejbližších.
Procházeli jsme tím a vše naznačovalo, že se blížíme k jasnému rozpadu.
Ustáli jsme to.

Fenomén data 21. 12. 2012  jsem sledovala od samého počátku.
Zajímala jsem se o všechny dostupné informace, které se ke mně dostaly.
Nevěřila jsem zprávám, že nastane "konec světa", i když některé pro mě důvěryhodné zdroje tak uváděly.
Ovšem pociťovala jsem zvýšené napětí, co se tedy vlastně stane?

Ale stejně důležité bylo pro mě období 2. 11. 2010 - 28. 10. 2011

Jak píše Carl Johan Calleman: 
 
"Po šesté noci bude následovat závěrečný sedmý den (2. listopadu 2010 – 28. října 2011) jako velká výzva pro integraci nových energií, které mohou lidstvo posunout k osvícení. Rok 2012 vyvolává představu o významných společenskoekonomických změnách a spousta lidí se nechává svést k fantazijním představám o nějaké fyzikální či astronomické události, jež by se údajně měla v blízké budoucnosti odehrát.

Mayský kalendář však není založen na nějakých konkrétních událostech, k nimž má údajně dojít. Jeho obsahem je boží plán rozvoje vědomí, kde změny ve vědomí  způsobí kvantové posuny kalendářních energií. Transformace, proměna lidského vědomí bude v souladu s tímto plánem krok za krokem postupovat až do skutečného data ukončení procesu jeho vytváření, do 28. října 2011. Toho dne bude dosaženo nejvyšší hodnoty stavu vědomí ve vesmíru 10 x 13 Ahau. Číslo 13 a symbol Ahau označují dokončení mayského kalendáře, kdy změny narušující harmonii, budou ukončeny."


A právě 28. 10. 2011 jsme byli u mých přátel v Hradci. Udělali jsme velký oheň a bubnovali dlouho do noci.

Změny uvnitř mě samotné pokračovaly. A nejen u mě.


A pak se začaly víc a víc šířit zprávy o tom, co nás čeká a jak by následující rok 2012 měl pravděpodobně vypadat v souvislosti s údajným koncem. Ano, tento rok jsem skutečně pociťovala jako napjatější, energie se přímo šponovaly. Vnímala jsem to jak u sebe, tak ve svém okolí. Možná jsme všichni čekali na "něco". Možná jsme již byli unaveni a zprávy, které by předznamenávaly jakoukoli změnu, hlavně nějakou, jsme hltali.


Jednadvacátého prosince 2012 jsme se opět vydali do Hradce. Opět oheň a bubny.

Ale jak zvláštní to bylo! Cítila jsem únavu a nic se mi nechtělo. Venku u ohně jsem dlouho nevydržela a spíš jsem posedávala v domě.

Kamarádka na tom byla úplně stejně. Mluvily jsme o tom, že v říjnu to bylo tak silné, a v tomto datu, tak opěvované jednadvacítce "nic".

Jediné, co jsem na sobě vnímala, byl pocit nervozity, nespokojenosti a jakési nesnášenlivosti, která proudila jak ven k mému okolí, tak vůči sobě.

Ovšem zajímavé bylo ráno dvaadvacátého.

Když jsem se vzbudila, byl to pro mě zcela jasně již nový rok. O tom nebylo pochyb. Cestou na autobus jsme potkaly dvě rodiny s dětmi a Baru oplývala slovy, jak nádherně si rodinka na nový rok vyšla.

Smála jsem se a upozorňovala na to, že je dvaadvacátého, tak aby laskavě nezapomněla.


A od té doby, co jsme se vrátily domů, je vše nějaké jiné. 

Ještě do Štědrého dne a dál se mi střídaly nálady. Cítila jsem se hluboce zasažená a přitom jsem nevěděla proč.

Z mého nitra mi vycházela slova, že končím. Končím se starým způsobem života.

Ulpění na postavení "kartářky", "poradkyně" a já nevím, čeho všeho ještě, to vše se rozplývalo a já se rozhodla nedržet se toho.

Vše, co jsem znala, můj starý život, bylo pryč, ale přede mnou nic nového na obzoru.

Kdybych to měla popsat úplně obyčejnými slovy, ta by zněla: "Nic tu není, žádný duchovní svět, žádný Bůh."

Cítila jsem obrovské zklamání a zradu.

A přece se tu cosi rodí.....
 
 
Zveřejněné materiály jsou chráněny autorským zákonem. Kopírování a šíření jakékoliv části obsahu bez svolení autora je zakázáno.