Jdi na obsah Jdi na menu
 


Léčení ... /slabošská dobromyslnost/

 

 
Pomalu se stmívalo. 
Sešli jsme se u ohně. Arbolita každého z nás očistila, a tak jsme mohli vstoupit do jurty.
Po jednom jsme usedali na svá místa, kde jsme každý měl připravené své lůžko, svůj vlastní prostor pro léčení.
Seděli jsme v kruhu, byli potichu a jen pozorovali.
Každý sám v sobě, upřesňující si svůj záměr, pro který se vydal na tuto neobvyklou cestu.
V pokoře, úctě a možná i trochu strachu z neznáma.
Nakonec vstoupil Honzík, Zuzanka a Arbolita.
Léčení s medicínou tak mohlo začít.
 
V kamnech praskalo dříví, které vydávalo příjemné teplo a vůni.
Pocítili jsme voňavé dřevo Palo Santo i ekvádorský očišťující tabák.
Po jednom jsme přistupovali k šamanovi, poklekli před ním a nechali si odměřit přesnou dávku medicíny.
 
I já poklekla a s napětím očekávala, kolik mi šaman nalije. Jestli to bude plný kalíšek, jako den předtím.
Mám problém tuto medicínu vypít, není to nijak dobré a můj trávicí systém to prostě ne a ne přijmout.
Ale toto a víc jsem už psala v "Opětovném shledání".
 
Poděkovala jsem a odešla na své místo, kde jsem si okamžitě lehla.
Ve vodorovné poloze je mi líp, protože medicína se mi tolik nevrací a mohu ji lépe prodýchat.
Zavřela jsem oči a naslouchala zvukům okolo.
Honzík začal potichu zpívat ..., a v tom jsem pocítila medicínu, jak stoupá od prstů u nohou výš a výš ...
Toto je mi už známé a stejně mám pokaždé strach.
Strach z neznáma.
Obrazy, doprovázené různými tóny, hudbou, se na mé duševní obrazovce začaly měnit ..., barvy, světla, vesmír, bytosti.
 
V tuto dobu jsem stále ještě řešila mé manželství. To byl také jeden ze záměrů, pro který jsem přijela.
Úseky z mého života se střídaly jeden za druhým. Jasně jsem chápala, co mi tím chce medicína říct.
Až na jeden záběr.
 
Vidím se, jak křičím na svého manžela, že už toho všeho mám tak akorát dost!
A pokud na sobě nezačne pracovat, je opravdu konec.
Uvědomila jsem si své chování a byla i trochu nesvá, jestli je správné se takto chovat.
V tom mi "naskočil" obraz mých dvou přítelkyň. (více zde: "Přibývá nám i neblahými událostmi")
Vidím, jak tam na mě křičí, a vůbec se mi to nelíbí!
Cítila jsem ale naprostou jistotu, že mé chování k manželovi je vlastně v pořádku, i když jsem zvolila větší důraz na to, že se musí změnit.
Ale proč tedy tento obraz s Hanou a Danou?
Co mi to chce říct? Přece ony pravdu neměly! Nemám tedy ani já ve vztahu k mému muži?
Nepochopila jsem vůbec nic. 
Obzvlášť, když jsme se v mé vizi s přítelkyněmi objaly v lásce a odpuštění.
Toto zmizelo a já na sobě dál pracovala a léčila se.
Bylo toho mnoho, co mi přišlo k objasnění některých mých vzorců chování.
 
Rok se s rokem sešel. Opět jsem odjela na medicínu.
Protentokrát bylo léčení úplně jiné. Po tomto jsem pocítila velké vnitřní změny, řekla bych, že "to" šlo do velké osobní hloubky.
Ale v mém vztahu se vůbec nic neměnilo.
Sice jsem v roce 2011 vztah uvnitř ukončila a sdělila to otevřeně mému muži, ale navenek žádné větší změny.
 
Stále jsem trpěla jakýmsi vnitřním pnutím. Nemohla jsem najít klid mysli a svobodu pro mou tvořivost.
Naopak všechno mi z mého života odcházelo, schopnosti a tvořivost se zmenšovaly, zanikaly.
Stále jsem ale nedokázala pochopit proč?
Cokoli jsem chtěla započít, stála přede mnou jakási neviditelná hradba, přes kterou jsem nemohla.
Ke své práci potřebuji klid a soustředění, ne myšlenky typu: "Jdi do práce, takhle se neuživíš, raději něco dělej, nestojíš za nic, atd, atd ...".
 
Kolikrát jsem se ptala svého muže, jestli je to v pořádku, jestli mu to nevadí, že jsem "doma".
Odpovědi byly vždy: "Ne, ne ..., v pořádku, to jsi ty, kdo má problém!".
Jenže okolo mi prolétávaly myšlenky, které na mě hlasitě volaly, co je a není dobré a co bych měla, či neměla.
Ale toto nebyly mé myšlenky, věděla jsem to.
Vím, že jsem na správném místě, a co ke svému způsobu života a práci potřebuji.
A přesto to bylo hlasitější a hlasitější. 
To bylo zdrojem mého sebeničení, nedůvěry v sebe sama s následným pocitem nutnosti nastoupit kamkoli a dělat cokoli.
 
A jednoho večera přišlo vysvětlení.
Manžel pobyl chvíli s kamarádem, a když se vrátil domů, došlo k vyjasnění situace.
Ono někdy, když si popovídáme s druhými a můžeme se jim "vylít", tak nás podpoří a dodají odvahy k činu.
Dlouho přede mnou skrýval pravdu, vlastně po celou dobu lhal.
Možná z obavy, ze strachu, nevím, mi úzkostlivě tajil to, co ho tolik štvalo.
Prostě nejednám podle toho, jak by se to líbilo jemu a jak by chtěl on. Namísto toho si dělám co chci já.
Hodinu a půl trvala jeho zpověď.
Ani nevíte, jak jsem byla šťastná, co všechno řekl, jak vše uvedl na správnou míru.
Tak odtud vítr vane!
 
A v tom mi opět naskočil obraz, který mi byl důvěrně znám, a na který mi medicína poukazovala.
Ano, obě mé přítelkyně Hana i Dana.
A bylo to tu! 
Ony mi ukázaly, že člověk ze sebe nesmí nechat dělat rohožku, ale naopak, otevřeně hájit své stanovisko, a přitom neztrácet ze zřetele pokoru a lásku.
 
Prostě nemůžeme skrývat to, co je v nás, co nás trápí, a tvářit se mile, s úsměvem na toho druhého.
To je faleš. Ano, je to falešné schovávání se. Ukazujeme se, prezentujeme se jako hodní, dobří a potřební.
A přitom uvnitř, v sobě, máme zlo, nenávist a zášť.
To se poté jeden dočká překvapení.
Nedá se to nijak dlouho skrývat a pravda vyjde najevo.
Ano, ony tenkrát měly pravdu. Proč by u sebe měly mít člověka, který jim nic dobrého nepřináší, spíš naopak?
Co s takovým člověkem, který si nedá říct?
Právo bylo na jejich straně, jen jsem to tenkrát nepochopila.
Medicína mi ukázala obraz pravdy, a já až po dlouhé době pochopila, že ani můj křik na manžela nebyl neoprávněný.
Vždyť jsem to přece po celou dobu cítila a vnímala.
Můj neklid a věčné hledání "práce" bylo jen následkem neschopnosti druhého říct pravdu.
 
Situace znovu ožila. Pocítila jsem obrovskou svobodu Bytí a harmonii, které je mi třeba v mém spirituálním rozvoji.
 
Slabošská dobromyslnost nenese nic dobrého. Jde o to zakročit a bránit se! 
Nemohu nic skrývat, aniž by to jednou neuzřelo světlo světa.
Tedy upřímnost a čistota je nanejvýš důležitá, ať už jde o cokoli v životě každého z nás. 
 
Děkuji všem, kdo přispěli k mému poznání ..., tedy mému manželovi a Haně i Daně!
 
 
Zvěřejněné materiály jsou chráněny autorským zákonem. Kopírování a šíření jakékoliv části obsahu bez svolení autora je zakázáno.