Jdi na obsah Jdi na menu
 


Mezičas

3. 1. 2012

 

Od té doby, co jsem skončila v Bio obchůdku, se nedělo vůbec nic.
Opět jsem měla pocit, že můj život se vrátil do starých kolejí.
Sice jsem hledala uplatnění v tom samém oboru, ale po většinou jsem slyšela, že na výplatu pro zaměstnance to nevydělá.
Já vím, mám své karty a také malování, ale cítila jsem, že potřebuji mezi lidi.
Nenašla jsem nic z toho, pro co jsem se rozhodla.
U sebe, tam uvnitř jsem cítila, že to takhle nemůže pokračovat donekonečna. Vždyť už je to tolik let!
Stále všechno stejné, žádný pocit něčeho nového, a když se "něco" objevilo, hned to opět zaniklo.
Křičela jsem: "PROČ???"... A čas ubíhal dál ...

Jednou ke mně přišla klientka, mladá, sympatická žena. Chvíli jsme si povídaly, až přišlo na řadu téma o Královně Amazonie.
Četla můj příběh, o kterém netušila, že jsem jej psala já.
I když jsem byla přesvědčená, že tuto ceremonii již nebudu podstupovat (proč, napíšu vzápětí), slovo dalo slovo a šly jsme se rovnou přihlásit.

V poslední větě článku "Setkání s Královnou Amazonie" píšu: "Věděla jsem, že naše setkání není poslední. Ale to zas někdy jindy".
Ano, nebylo to poslední setkání. Ihned, ještě než jsem odjela zpátky domů, jsem se nechala zapsat na další ceremonii a to v únoru.
Nemohla jsem se dočkat. Těšila jsem se. Věděla jsem, co mě čeká. Strach jsem neměla, naopak. Už jsem se přece otrkala.
Ano, jenže člověk míní a osud mění.
Vše bylo stejné jako při listopadové ceremonii. Stejné, avšak s jednou výjimkou - nepůsobilo na mě zhola nic. Prostě jakoby se liána rozhodla odepřít mi svoji přízeň.
Ostatní říkali, ať si z toho nic nedělám a počkám na druhý den, že to bude lepší.
Ovšem ani v sobotu se nic nestalo. Rozhodla jsem se vědomě ukončit (pro sebe samotnou) sezení a ulehnout ke spánku.
Další den jsem byla doslova naštvaná, mé ego si vyšlo takříkajíc na procházku...
Tehdy jsem prohlásila, že s těmito zkušenostmi dočista končím.
 
V průběhu toho roku, roku a půl jsem opravdu neměla zájem ani potřebu.
Až do chvíle, kdy ke mně přišla tato mladá a sympatická žena, říkejme jí třeba Lenka.
Věděla jsem, že je zde šaman z Ekvádoru. Nějakou dobu jsme si spolu psali a také jsem byla na jeho přednášce.
Hned jsem o něm Lence pověděla. Okamžitě se nadchla.
Nebyl tedy důvod váhat. Rozhodly jsme se a napsaly mu. A představte si, ona byla dokonce i volná místa!
 
Ještě se musím zmínit o jedné mé přítelkyni, se kterou se známe víc než patnáct let.
Když jsem za ní jednou přijela na návštěvu, zrovna uvažovala (po shlédnutí příspěvku na toto téma) o podstoupení takového zážitku. Smála jsem se na celé kolo, protože by mě to v životě u ní nenapadlo! Ale stejně jak moc chtěla, tak se zároveň bála. A dokázala vymýšlet úplné příběhy o tom, proč to vlastně vůbec nemůže absolvovat.
Trvalo to docela dlouho... Ale Vesmír jí byl natolik nakloněn, až pochopila, že jí místo na ceremonii patří a její rozhodnutí je správné. 
 
A tak jsme se vydaly tři ženy na cestu za novým dobrodružstvím a hlavně poznáním.
Co následovalo, budu vyprávět zase příště. 
 
 
 
 
Zveřejněné materiály jsou chráněny autorským zákonem. Kopírování a šíření jakékoliv části obsahu bez svolení autora je zakázáno.