Jdi na obsah Jdi na menu
 


Nikdy "to" nekončí ...

 

 
Ten pohled se má obrátit dovnitř!
Já vlastně nepochopila, co jsem četla ve všech těch moudrých knihách.
Přečetla jsem jich stovky!
A náhle jsem se čtením skončila. Snad jednou v roce si nějakou knihu otevřu, ale většinou se jen mrknu, možná přelétnu pár stránek a opět ji odložím. Až na nějakou tu výjimku.
Většinu času těch posledních let jsem strávila v sebelítosti a bolestínu, že jsem obětí a velikým nešťastným chudákem ...
Tam uvnitř mě se to všechno vzdouvalo, křičelo, plakalo, vztekalo se, a přesto jsem dokázala mít úsměv na tváři.
Trochu ubohé, nemyslíte?
Jistě, nemohla jsem nikomu otevřít své nitro, vždyť jsem přeci ta "duchovní učitelka"!
Ano, ale fyzický život měl obrovský sešup dolů.
Neshody, kterými mé manželství bylo poznamenáno již od samého začátku, začaly nabírat na síle.
Až Matka Ayahuasca mi pomohla přetrhnout všechna pouta, ta nezdravá pouta, která mě omezovala v pohybu.
Poté přišlo sebeuvědomování. Možná právě s tím "koncem světa" a zároveň novým rokem.
Přišly okamžiky sebepoznání, které ukazovaly mou pravou tvář.
Samozřejmě se to neobešlo bez slz. S prosbami jsem se otáčela ke svým nejbližším, že přece nejsem tak špatná ...? 
Co na mně ti druzí vidí?
Potýkala jsem se s kritikou, ani ne tak zvenčí, jako svojí vlastní.
Kolikrát jsem zůstala nad tím vším stát se zalomenýma rukama a slovy: "Bože, tohle přece nejsem já?!"
A šlo to ještě hlouběji.
Nejbližší duše na tomto světě je pro mě Barunka.
Kolikrát mě chytla za "křídlo" a s úsměvem řekla: "Tohle je ta naše Renča, ale my ji máme rádi!"
Ano, protože ona mě přijímá takovou jaká jsem, i s těmi všemi chybami i krásami, kterými všichni disponujeme.
Vlastně jsem zjistila, že tohoto času mi právě ženy nastavují zrcadlo a léčí mou duši.
A abych nezapomněla tak i mé egoistické manýry.
Mám těch žen kolem sebe v poslední době dost.
Jsou to ženy pokorné, zdvořilé a každá svým vlastním přístupem obohacující nás druhé.
 
Pohled je třeba obrátit dovnitř!
Ale jak se to dělá? V knihách se píše, ano píše, ale ....
Intelektem je pochopeno a nyní ta fyzická zkušenost.
Je to proces, který probíhá, a my si to kolikrát ani neuvědomujeme.
Dobrá, opět jsem hledala pomoc, sama umím radit, to ano, ale sama sobě?
No, vždyť to známe všichni, že?
A tak díky dalším krásným bytostem, kterými jsem opravdu ve svém životě tolik požehnána, jsem se dostala k jedné léčitelce duše.
Stačila mně dvě slova, abych to mohla všechno shodit ze stolu a říct, že tohle teda umím taky, a že mně vůbec nepomohla.
Uraženě jsem se otočila zády.
Poté následoval vliv další ženy ..., ovšem zde se mé ego rozhodlo, že ani toto nebude poslouchat, natož se dívat na její video.
Popírala jsem v sobě závist a vztek. Na jejím místě přece můžu a měla jsem být už dávno já!
Cítila jsem uvnitř sebe všechny negativní emoce, mé ego se smažilo ve vlastní šťávě, jako malý ďáblík se kroutilo a sršelo plameny nenávisti!
Důvod?
Neschopnost se realizovat!
 
Je to o hledání pomoci venku, odkud se nám ale nic nedostává.
Přesvědčujeme sami sebe, že vše ostatní je vinno za naše neúspěchy.
My se snažíme, děláme všechno možné pro to, abychom získali to, po čem toužíme a nic.
Stále víc ubíjející, až nakonec přistoupíme k úplně odlišnému kroku.
Vše odhodíme, všechno to, co jsme si mysleli, že nesmíme ztratit, že je to naše identita.
Rozhodneme se tedy pro úplnou změnu. Zahodíme vše a vrhneme se do "normálního světa".
 
Ale ouvej, i zde jsou dveře zavřené!
Takže ať jsem se vydala po této cestě, nebo té druhé, NIC.
Zabrzděná síla. Je to jako by byla kola vysazena z osy. 
Stagnace? Ne, jen proces ...
Ale snaha tu vždy byla, měla jsem zájem o vše, kde jsem se mohla alespoň trochu realizovat.
Mí nejbližší mě pochopit uměli, viděli a znali mou situaci.
Ti druzí ne. Ti mě osočovali, kamenovali a tvrdě po mně šli.
Bolelo to, velmi to bolelo. 
Možná právě proto jsem se rozhodla vyrazit jiným směrem, abych naplnila touhy toho druhého, a aby byl alespoň na chvíli klid.
Ovšem, jak už jsem psala - dveře zavřené.
 
Pak přišla do mého života Teal Scott a její video nahrávky.
Protentokrát už osvobozená ze všech těch negativních reakcí jsem se dokázala zaposlouchat do jejího učení.
A v tom TO přišlo!
 
Síla je v nás! V přijetí sama sebe je Síla.
Nikdo jiný tu není! Nikdo nám nepomůže, ať čekáme, jak dlouho chceme.
My sami jsme tvůrci svých vlastních životů.
To je ten pohled, který se musí obrátit z vně dovnitř.
Nehledět ven a čekat, až Existence zareaguje na naše potřeby, které z našeho pohledu by nám přinesly to, co chceme, ovšem už nevnímáme v jakých vibracích se nalézáme!
Tedy uvědomme si svoji vlastní sílu a držme se jí.
To je ta pravá Síla, která nás povede! To jsme my sami!
Vesmír je v nás ...
Uvědomovat si své vibrace, nenechat se nikým a ničím zabrzdit, co je mimo naše vlastní nitro.
Nikdo nemá tu moc, jen my sami.
A dále bdělost, jak říká Joseph Murphy, cituji: "Bdělost je věčná cena za svobodu!"
Ano, stačí jeden chybný krok, stačí malinký přešlap, a ono se to okamžitě projeví.
Zůstaňme tedy ve vlastním Bytí, pořádně zakořeněni.
 
Těch žen, které mi poukazovaly a pomáhaly bylo a stále je mnoho.
Můj dík patří Barunce, Evelynce, Zuzance, Helence, Alžbětce, Natálce, Ivě, Mišce, Teal a v neposlední řadě mé skvělé matce.
Díky nejen těmto ženám jsem pochopila a přijala samu sebe, takovou jaká jsem.
Díky nim jsem pocítila tu obrovskou sílu, pochopení a poznání, o čem to všechno je.
A to je i to, co jsem tolikrát četla v těch moudrých knihách.
Protentokrát už pocítění na vlastní kůži, až do morku kostí, jak se tak říká - fyzickým prožitkem.
 
Člověk odhodí závist, zášť, žárlivost, vztek a začne žít své Nejvyšší Dobro.
 
Děkuji.

 

 
Zveřejněné materiály jsou chráněny autorským zákonem. Kopírování a šíření jakékoliv části obsahu bez svolení autora je zakázáno.