Jdi na obsah Jdi na menu
 


Opětovné shledání

4. 1. 2012

 A tak jsme se vypravily, my tři ženy, na cestu za poznáním.
Kolem druhé hodiny jsme vyjely na dálnici, pamatuji si, že bylo děsné vedro.
Cesta byla volná, až do chvíle, kdy jsme před sebou uviděly stojící kolonu aut v obou směrech.
Zde jsme se zasekly na pěknou dobu. Tam vpředu došlo k havárii a sjet z dálnice nebylo možné.
Horký vzduch nás v autě přímo dusil, Lenka se bála, že auto začne vařit.
Tohle nemám ráda, každou vteřinu jsem mrkala na stav vody a doufala, že se snad brzy z této situace vymaníme.
Ano, konečně jsme se krokem rozjely a později plnou parou vpřed.
Na místo jsme dojely včas. Musely jsme zavolat, protože najít jurtu nebylo nijak lehké.
Autem se vyjet nesmělo a my (jako ženy) toho měly opravdu dost naloženého.
Nakonec jsme své věci dopravily až nahoru. Přitom cesta byla spíš pro traktor než osobní auto.
Když jsme vyložily, musely jsme s autem zpátky.
Pak postavit stan a dát si věci trochu dohromady.
To jsme skoro padaly na ústa...

Přišel nás pozdravit šaman a jeho přítelkyně, budeme jí říkat Zuza. Setkání to bylo úžasné..., je málo takových lidí.
Ukázali nám, kde je koupelna a kde voda k pití a celkově vše vysvětlili.
Rozhodly jsme se tedy jako první použít koupelnu a převléknout se po této náročné a zároveň vypjaté cestě.
Vyrazily jsme ji hledat, jenže nic jsme nenašly.
Poté někoho z nás napadlo, zdali to nebude to místečko, ke kterému vede vyšlapaná cestička.
Ano, byla to koupelna. V ten moment mě napadlo, že já nebudu zrovna "děvče do přírody".
Odmítly jsme se umýt všechny tři.
Když není koupelna, jdeme se napít!
Ale kdepak je ta voda, ze které můžeme čerpat? V lese! Ve studánce.
Šly jsme po louce, holky šly bosy, já zatím ne, až jsme na ni narazily.
Byl to úžasný pohled, celá dokola byla obsypána dary duchům, vonělo to tam tyčinkami a hořely svíčky.
Tam jsme se také rozhodly nakonec umýt.
Vrátily jsme se a seznámily s těmi, kteří budou po celý víkend s námi trávit společný čas.
Lidé to byli různí, a všichni jsme měli cosi společného.
Touhu po poznání a uskutečnění.
Od rána jsme nikdo nejedl, a co jsme před rituálem mohli, byla pouze čistá voda.
Kručelo nám v břiše a tiše jsme toužili po kousku jídla.
 
Večer nastal velmi brzo.
Slunce začalo zapadat a šaman nás poslal podívat se na ten krásný pohled západu na kopec.
Ano, měl pravdu, byla to nádherná podívaná. Obrovský rudooranžový kotouč se valil po obloze a pomalu zapadal za vrcholek jedné hory. Pár nás počkalo až do úplného jeho zmizení.
Poté jsme se vrátili a připravili se na rituál očisty.
V jurtě bylo krásné teplo, které vycházelo ze starých kamen.
Ležely jsme vedle sebe a všichni jsme čekali až šaman započne rituál.
Mluvil velmi pomalu, každé slovo volil pečlivě.
Z jeho projevu jsme nabyli klidu a vnitřní harmonie.
Řekl, co vše bude následovat, co můžeme očekávat, co dělat.
Jeden po druhém jsme se představili, řekli věk a povolání, kdo chtěl, kdo ne - nemusel.
Byla jsem nadšená, že mezi námi byli i lékaři.
Poté jsme chodili jeden po druhém k němu, kde nám dal pít kalíšek medicíny.
Zázvor, který jsme každý dostal na zajezení, mi vskutku nechutnal, nemám ho ráda.
Lehli jsme si, někdo zůstal sedět, a čekali.
 
Netrvalo to příliš dlouho, kdy jsem začala pociťovat tlak ve svých končetinách, který se pomalu přesouval mým tělem vzhůru až k temeni hlavy. Přestávala jsem vnímat čas.
Slyšela jsem strašnou bouřku, vichřici a kapky hustě padajícího deště. Vzpomínám, že jsem si v duchu říkala, že nám uletí stan.
V určitých intervalech jsem slyšela šamanovu přítelkyni, jak chodí k ostatním - jménem vyzve, aby šel, že si jej šaman žádá na očistu.
Tento úkon jsem moc nechápala. O co že se jedná?
Když první tlak medicíny přešel, slyšela jsem, jak někteří z nás se uzdravují do kyblíku.
I já měla tu potřebu vyvrátit vše, co mně již nesloužilo.
Myslela jsem, že to nebude mít konce.
Pak jsem požádala Zuzu, aby mi pomohla na toaletu (chápejte toaletu jako kadibudku).
Jenže, jak jsem chtěla vstát, zjistila jsem, že mi neslouží nohy. Viděla jsem věci, které tam nebyly, a přesto jsem je s pečlivostí obcházela.
Co bylo ovšem nejkrásnější - pohled venku na oblohu.
Žádná bouřka, žádná vichřice, ale nádherná noc, nebe plné hvězd, přes které jste mohli vidět i to, co je lidskému oku jinak skryté.
Někteří z nás byli venku, někteří uvnitř.
Já volila to své bezpečné uvnitř na svém místečku.
Za nedlouho pro mě přišla Zuza a povídá, že si mě šaman žádá na očistu.
Vstala jsem tedy, vzala si svůj kyblík a předstoupila před něho.
Pokynul ať si sednu a započal s vlastním rituálem.
Vykuřování tabákem, rozprašování vůně, při zpěvu a různých jeho zvucích mě oprašoval jakousi metličkou.
Nakonec mi požehnal a udělal na čele křížek.
Nikdy jsem nic takového nepodstoupila a tohle mě doslova vyrazilo dech. Byl to neskutečný zážitek.
Vrátila jsem se na své místečko a poté medicína začala ke mně hovořit.
Ukazovala mi má slabá místa, ne že by to bylo nějak obzvlášť příjemné. Dala si záležet a byly chvilky, při kterých jsem se i styděla. Ukázala mi, jak se na svět, na lidi a na různé situace dívám, a já sama věděla, kde je nutné změnit pohled i postoj.
Opět jsem se setkala se svým již dávno zesnulým otcem, i ostatními příbuznými.
Udělila mi rady i pohled na některé situace, jak se budou vyvíjet.
A začala slábnout.
Již jsem mohla chodit, i když ne úplně, ale šlo to. Tak jsem se vydala ven sama. Tam jsem potkala Báru (třetí z nás) a ta mi pověděla, že necítí vůbec žádné účinky. Stačilo zavolat Zuzu a povědět jí.
Sama se jí chopila a už i Bára poznávala léčivé účinky medicíny.
To už bylo k ránu. A já zakusila první noc v jurtě v odpočinku po tak náročné noci.
 
Svítalo a my se hned po ránu vypravily do koupelny. Už nám nevadilo, že se jedná o malou tůňku, kde je ze všech stran vidět, prostě příroda.
Již jsem si zvykla chodit i bosa.
Snídaně byla skvělá a už jsme se těšili i na oběd.
Vyprávěli jsme si zážitky z noci a připravovali se na tu další.
A byla tu co nevidět.
Jenže protentokrát to bylo jiné. Měla jsem pocit, že jsem v jakémsi polospánku a vše, co ke mně přichází je sen, nebo možná i mé podvědomí.
Rozhodně jsem necítila medicínu. Alespoň ne tak, jako noc předtím.
Ano, byla jsem trochu zklamaná. Ale na druhou stranu Bára zažila to, pro co si tam přijela a to bylo pro mě ještě víc, než vlastní samotný zážitek.
Nepíšu tu totiž vše, čím si ona prošla, čím si musela projít, aby tam byla s námi.
A protože první její noc byla velmi slabá a účinky medicíny byly až k ránu, kdy už jsme my všichni ostatní usínali, byla tato noc pro ni obrovským darem Universa.
 
Nadešla neděle, pomalu jsme začaly balit stan a loučit se. Hned po obědě jsme měly vyrazit.
Trochu jsme ještě povídali, jako vždy - zážitky z medicíny, když jsem uslyšela hlas, který říkal : "Zůstaň!"
Zbystřila jsem. Chtěla jsem moc zůstat, ale nešlo to - hlavní důvod - peníze.
Pak mi přišla zpráva od manžela, zdali jsem v pořádku, že se neozývám.
Nemáte totiž moc tu potřebu navazovat spojení s vnějším světem, tam uprostřed přírody.
Odvětila jsem, že ano, a že bych moc ráda zůstala, ale že to prostě nejde.
Na to mi přilétla od něj odpověď: "Zůstaň, dám ti na to."
Vyděsila jsem se. Za a) bych to nečekala a za b) když nyní ta možnost nastala, nevěděla jsem si s ní rady.
Běžela jsem k již zabaleným věcem, kde jsme měly karty Tarot a ihned jsem si jej vyložila. Karty mi ukazovaly, s jakým výsledkem mohu počítat. Zisk, Síla a Smrt.
Zůstala jsem. Obě mé kamarádky odjely domů a já si stále uvědomovala, že jsem poslechla jakýsi hlas, o kterém jsem ale vůbec nevěděla, zda to se mnou myslí dobře.
 
Zůstali jsme pouze ve čtyřech, ostatní měli přijet druhý den.
Odpoledne uteklo jako voda a při stmívání jsme se navečeřeli a rovnou do spacáků.
Někdo občas prohodil pár slov, ale únava nám nedovolila dlouho ponocovat.
 
Druhý den jsme si vyšli opět ke studánce, kde jsme meditovali nad záměrem našeho rozhodnutí setkat se s Královnou Amazonie. Proč jsme přišli a o co chceme požádat.
Vnímala jsem vnitřní pohnutky, které mně vedly k vyrobení si náramku, který jsem si měla nechat požehnat šamanem.
Poté jsem si měla namalovat barevnou spirálu a připevnit ji na stěnu za hlavu.
Musím zde podotknout, že mně nebylo moc dobře, necítila jsem se v pohodě a měla jsem potřebu se stranit ostatních.
Noví lidé přijížděli a já nebyla schopna vyjít z jurty a seznámit se.
Věděla jsem, že mám být o samotě a znovu a znovu přemýšlet nad svým záměrem.
Co vlastně chci?
Venku u ohně všichni posedávali a tak jsem konečně vyšla mezi ně.
Z hovoru dvou žen, jsem vyzjistila některé své nedostatky, které mě navedly k jasnému vyřčení mé prosby:
"Žádám Tě, Matko, o požehnání, hlubší víru, nechť vše, co do mého života již nepatří, je odebráno! Vždyť Ty sama nejlépe víš, co skutečně potřebuji..."
 
Nastal večer - rituál započal mexickou šamankou, která nás očistila bylinami, poté jsme jednotlivě vstupovali do jurty.
Protentokrát jsem cítila úplně jinou energii, velkou úctu a pokoru.
Kalíšek jsem dostala plný, že jsem musela polknout natřikrát.
Šaman nám řekl, ať co nejdéle sedíme, ale to u mě nešlo.
Po pěti minutách jsem si musela lehnout a okamžitě jsem cítila své tělo paralyzované.
Vše okolo jsem vnímala, ale nemohla jsem pohnout ani prstem.
Dostala jsem trochu strach, nikdy nebyla medicína tak silná.
Cítila jsem, jak Královna se mnou hovoří a vede mě vzhůru z mého těla.
Byla to hřejivá, konejšivá slova s mateřským objetím plným lásky. Říkala: "Pojď a neboj se, povedu tě!"
Nepopsatelná síla medicíny mě vytáhla z těla a já pozorovala gejzíry barev, přírodu Ekvádoru.
Přede mnou se zjevil černý jaguár, což mě potěšilo, protože při prvním mém setkání s medicínou jsem jej měla u sebe. "To je tvé silové zvíře," slyšela jsem. Hned poté se objevil Strom Života, ze kterého vystoupila ona Královna a s přátelským objetím mi pověděla: "A půjdeme ještě dál."
A já stoupala a stoupala, na moment zastavila a poté opět stoupala. Byly to takové intervaly vzestupu, zastavení a dalšího vzestupu.
Prosila jsem ji, ať mně pokaždé neříká, že půjdeme ještě výš, že se bojím.
Vnímala jsem její klidný a citlivý smích.
Naciťovala jsem opět své slabiny, byla mi ukázána má budoucnost, i má průvodkyně v tomto životě.
To mě docela překvapilo, nečekala bych ženu, která pochází z Argentiny, ale kdesi uvnitř sebe vím, že jsme něčím spojené.
A opět stoupání, telepaticky jsem prosila, ať už to skončí. Nevím, jestli promlouval můj strach či únava.
Na to přišla odpověď: "Ještě ne, buď klidná, nech se vést, dýchej a poslouchej šamana a Arbolitu."
Kdesi jsem zaslechla Zuzu. Podařilo se mi posadit a vysoukat ze sebe slova, že vůbec nevím, kde jsem, ale že se prý nemám bát. Ona na to, že jsem šikulka, že to zvládnu a opět jsem upadla a stoupala...
Další obrazy, další prohlédnutí a další prosba: "To stačí, prosím!"
Medicína byla neúprosná: "Nemůžeš se vrátit do těla, dokud tě zcela nevyléčím!"
Neodporovala jsem a nechala se opět vést.
Slyšela jsem hlasy kolem některých mých nocležníků, někteří se uzdravovali do kyblíčků, díky bohu, že jsem se nemohla hýbat, ale přišlo to později.
Znovu jsem se pokoušela vrátit se, když v tom jsem slyšela: "Můžeš se vrátit. A právě jsi se narodila!"
Užasla jsem, posadila se a zavolala Zuzu. 
"Zuzo, kolik je prosím hodin?"
Ta se podivila, proč se zajímám o čas. Zopakovala jsem jí slova medicíny a ona na to, že momentík.
Přišla a povídá: "0.55!"
S ohromnou láskou jsem objímala Zuzu, smála jsem se na celé kolo, slzy mi stékaly po tvářích, cítila jsem obrovské štěstí!
Poté následovala očista. Pamatuji si, že jsem seděla u šamana, s pusou od ucha k uchu a stále tekoucími slzami, nebylo to k zastavení.
Hodinu jsem žehnala a děkovala, stále dokola: "Žehnám a děkuji, žehnám a děkuji...."
Když očista byla hotová, nemohla jsem jinak, než spojit ruce dlaněmi na hrudi a poklonit se.
Znovu jsem si lehla a cítila tolik lásky, harmonie a spojení s Veškerenstvem!
Poslední slova Královny byla, že se se mnou loučí... Vykřikla jsem: "To už tě nikdy neuvidím???"
Odcházela a usmívala se... V tom jsem pochopila, že to není navždycky, že se ještě setkáme. Opět uslyším její volání.
K ránu jsem zamhouřila oči. Jestli jsem spala dvě hodiny...
Vyšla jsem ven k ohništi a sedla si. Hned za mnou přišla jedna dívka. Trochu jsme si povyprávěly a šly opět ležet.
 
Vzbudila jsem se až na snídani.
Změna byla na mně tak viditelná, že všichni se ptali, co se se mnou stalo. "Úplně záříš!"
Bylo to příjemné slyšet, ale nějak jsem neměla slov.
Byl oběd, povídání a loučení.
Já zůstala jako jediná až do večera, čekala jsem na odvoz, a tak jsem ještě mohla o chvilku déle setrvat se šamanem a Zuzou.
Objímali jsme se a poděkovali za vše, co jsme si vzájemně přinesli.
Syn pro mě přijel a já už jen zamávala.
 
Vrátil se jiný člověk.
30.8.2011 v 0.55h. jsem se znovu narodila.
"Děkuji Ti, matko, Královno Amazonie!!!"
 
 
 
 
Zveřejněné materiály jsou chráněny autorským zákonem. Kopírování a šíření jakékoliv části obsahu bez svolení autora je zakázáno.