Jdi na obsah Jdi na menu
 


Rekvalifikace

  

           

 

            Po asi třech letech jsem se opět potkala s jednou známou, se kterou jsme si tenkrát neměly moc co říct. Každá jsme totiž byla „jinde“. Tím myslím po mentální i psychické rovině. Tehdy jsem nechápala, proč se vůbec se mnou stýká a navštěvuje mě, když nemluví a jen tak sedí. Ona sama vnímala ke mně také zvláštní pocit. Připadala jsem jí jako z jiného světa, kterému ovšem nerozuměla, a tak jsem pro ni byla trochu něco jako „fanatický magor“.  Jaké to překvapení, že jsme k sobě našly znovu cestu. Asi mi chce Vesmír cosi nového ukázat, pomyslela jsem si.

 

             Jitka, jak se ona známá jmenuje, má kosmetický salón. Je malý, jen pro jednu osůbku. Přemýšlely jsme, co a jak, abychom se mohly v tomto prostoru pracovně střídat a já nalezla konečně uplatnění podle svých zájmů a nemusela neustále hledat zaměstnání i v oborech, které mi nic neříkaly. Tím bych získala svobodu a vyřešení mého dlouho přetrvávajícího problému. Půjdu na rekvalifikační masérský kurz! V té době jsem byla evidovaná na úřadě práce a k mému štěstí mě v tomto kurzu finančně podpořili. Okamžitě jsem se vrhla do práce. V mé hlavince se odvíjel plán, jak to všechno skloubit dohromady, a že je to vlastně další možná nová cesta.

 

             Během čtrnácti dnů jsem byla vyškolená. Musím zde podotknout, že to byl intenzivní kurz, a když říkám intenzivní, věřte, že opravdu. Byla jsem doslova nadupaná informacemi i praxí. Jenže vše proběhlo v červenci, v době dovolených, tudíž v čase „okurkové sezóny“. Jestli jsem dostala šanci namasírovat dvoje záda a šíji, byl to vlastně úspěch. A spíš se začaly objednávat klientky na výklad. Kroutila jsem hlavou, jak je to možné. Protože vždy, když výklady opustím a začnu se věnovat jiné činnosti, začnou se mi hlásit. Ale nebylo jich mnoho a já se začala „flákat“.

 

            Zamotala jsem se do vztahu tří žen, protože k nám přistoupila ještě jedna. To nastaly časy! Setkávání, povídání, nikdy nekončící smích, ale také, a hlavně, pomluvy. Domnívala jsem se, že tento stav mysli mám již zvládnutý, a že dokážu rozpoznat – rozlišit dobro od zla. V tomto případě vůbec. Začala jsem se ztrácet. Ztrácet sama v sobě. Už jsem nevěděla, kdo je ten, co činí dobře a kdo je ústřední silou zla. Potácela jsem se mezi nimi a věděla, že s jednou budu muset vztah ukončit. Ale která je ta, co to vyprovokovává? Blízcí mi lidé už nechtěli slyšet ani slovo. Jediné, co jsem slýchávala, bylo: „Dej s nimi oběma už pokoj!“ Shodou různých souher událostí skutečně jedna z nás opustila kruh a my opět zůstaly ve dvou.

 

            Během tohoto léta jsem ale opravdu „zvlčila“. Zjistila jsem, že jsem přestala číst, chodit na procházky do mé oblíbené obory a scházet se s lidmi stejně duchovně naladěnými. Na místo toho jsem se dostala do společenství „jinak“ zaměřených a navíc do změti oněch zmíněných pomluv. Manžel mi na to několikrát poukázal, ale já se nemohla vymanit. Náš vztah se začal trochu měnit a já věděla, že je to všechno zapříčiněno mým nenadálým obratem v chování. Ovšem mně se to líbilo. Najednou jsem byla ve společnosti, samota byla fuč. Popravdě řeknu, že mě trochu kousalo svědomí, ale vymanit se nebylo možné. Věděla jsem, že takový přístup k životu, není ten úplně nejlepší. Má intuice mi napovídala nutnou změnu. Čím víc jsem o tom věděla, tím víc mě „to“ nechtělo pustit.

                Ale když se pro něco rozhodneme, tam hluboko uvnitř svého srdce, náprava na sebe nenechá dlouho čekat. Jen musí být to rozhodnutí opravdové, vědomé. A tak přišla nabídka, která se neodmítá. Věděla jsem, že mě vymaní z tohoto společenského dění a opět navrátí k sobě samé. Konečně vysvobození!

 

              

 

 

Zveřejněné materiály jsou chráněny autorským zákonem. Kopírování a šíření jakékoliv části obsahu bez svolení autora je zakázáno.