Jdi na obsah Jdi na menu
 


Spočinutí

10. 1. 2012

 

Druhá polovina roku 2011 mi dávala průniky vhledů do mého Bytí.

Najednou jsem měla pocit, že již není co hledat, snažit se a neustále nacházet množství vysvětlení na mé otázky. STOP. Zastavení. Jen být.

Vrátím se nyní k „Zápiskům z poznávání – Sumaya, ta, co ztratila Boha“. Tam jsem v každé kapitole popisovala svůj život a hledání. Množství seminářů, léčení regresní terapií a znovu tápání i opětovné uzdravování. Nahoru – dolů – nahoru – dolů. Lze použít příměr houpačky. Už, už to vypadalo a opět nic.

„Jsi čekanka, stále na něco čekáš!“ Slýchávala jsem od své matky.

„Točíš se v kruhu, jsi jako pes, který se stále honí za svým ocasem …“, drtila mě její slova.

 Ale ona přece vůbec nemohla vědět, proč se v takovém stavu nacházím. Každý ví, co by měl dělat ten druhý. Ale co máme dělat my sami, často poznat nejsme schopni. Jenže ona ta její slova mě kolikrát povzbudila, nakopla, dala mi sílu se postavit a jít dál. Jenže jsme opět u toho, kam dál???

Jak jsem už říkala, průniky vhledů do mého Bytí byly úplně jiné, než na co jsem v průběhu dvaceti let byla zvyklá. Najednou jsem cítila, že jsem v pořádku, tak jak jsem, a že není co dělat, co hledat. Proč neustále bádám ve svých myšlenkách a hledám dokonalost? Kolikrát jsem četla, slyšela, že není nic, co bychom měli nalézt. Pouze spočinout.  Přestat se vším tím pachtěním a prostě jen Být. V přirozenosti našeho skutečného Já. Ale kým budu, když nechám za sebou své snahy a vlastně celou svoji identitu, kterou jsem si v sobě utvořila?

Na ceremonii mi bylo ukázáno, kdo jsem - ticho, harmonie a mír. Nic víc. „Vše ostatní jsou pouze vlnky, které občas rozbrázdí klidnou hladinu vody. Nenechej se tím rozrušit. Buď stále v klidu. A když přijdou emoce, tak je prostě přivítej a dovol si je prožít! Vymaž ze své mysli, že mistr je dokonalý, že se nikdy nerozzlobí, že na něj nepřijdou smutky a starosti. Přestaň si myslet, že jsi víc než ostatní. Když učíš, poslouchej, co říkáš. Je to i pro tebe poučení. Vše uvidíš v jiném světle.“

Přirozenost. Být taková jaká jsem. Přestat hrát roli, kterou jsem si připsala. „Musíš být taková a taková, aby tě lidé brali, aby tě přijímali.“ Nic z toho není pravda. Je to lest a úskoky ega, které se brání vlastnímu zániku. Pozorování dějů v přítomnosti znamená být plně ponořená v sobě. Odsud máme přehled o všem. Naše tělo nám samo říká, co je či není pravda. Mysl zastavená.

Není to často. Pozoruji, přistihnu se kolikrát, že mám ještě potřebu nalézt odpovědi na otázky.  A opět jsem ve své mysli a snažím se najít vysvětlení. Poté zjistím, že jsem znovu ve svých myšlenkách a už bádám.

„Ale tohle potřebuji, tohle je důležité pochopit!“ říkám svému kamarádovi a nechci, aby se usmíval nad mojí potřebou nacházet.

„Nemusíš…“, pousměje se.

To mě dokáže vytočit, protože tohle je opravdu důležité pochopit, abych život lépe zvládala! Nemusíš, slovo „nemusíš“ mě trochu naštve, protože já cítím, že musím. A pak pochopím, že jsem se zas dostala do iluze své mysli, která mě vtáhla do své hry.

„Bože!“ vykřiknu. „Nemusím! Ale jsem zas tam!“

Smějeme se na celé kolo.

„Teď už si dám pozor!“ pronesu se smíchem.

Vzápětí mi přilétne myšlenka, která se jen tak nedá a už mě volá, abych se jí zabývala – je to přece tak důležité. Opět se nechám chytit.

 „Když ono to přijde zezadu a pěkně tě to nachytá,“ pronesu nahlas.

Ano, bdělost je věčná cena za svobodu. Žádné touhy, žádné snahy – pouze čisté Bytí. Z toho vyvěrá vše, co k životu potřebujeme. Protože zde se nám otevře neskutečný prostor, hluboké ticho, kterým ve skutečnosti Jsme!

 

Zveřejněné materiály jsou chráněny autorským zákonem. Kopírování a šíření jakékoliv části obsahu bez svolení autora je zakázáno.