Jdi na obsah Jdi na menu
 


... Bůh je

27. 4. 2010

 

                Bůh existuje. Prostě je a já to vím. Jsem o tom úplně přesvědčená. Mé přesvědčení vychází ze zkušeností, které jsem v poslední době prodělala. Vždycky je na konci světlo.

                    Nevím, co se dnes přihodilo, a taky nevím, jestli to bude mít nějaké trvání. Tím myslím tu změnu, kterou tolik cítím uvnitř sebe. Nemůžu to napsat jinak, protože to slovy nedokážu plně vyjádřit. Jen vím, že cítím v sobě velikou radost a vděčnost za vše, co ve svém životě mám či nemám. Vím, měla jsem víc takových okamžiků ve svém životě, ale každý se něčím lišil. Tento mi přijde jako osvobození z útrap, které jsem si ale zcela sama připravovala. Nejedná se tedy o žádný konec cesty a klid, ale jen o další fázi v rozvoji mé osobnosti.

                  Chce to si věřit! Ale když mi kdokoli řekl, že si nevěřím - tedy nevěřím sama sobě, nemohla jsem přijít na to, jak si mám začít věřit. Ale ono je to úplně jednoduché, a vůbec ne tak, jak jsem se domnívala. Věřit si, znamená „stát si“ za svým. Za vším, co se mne týká. Za každým slovem i činem. Neběhat stále od jednoho k druhému a dávat na mínění a rady ostatních. To jsou jejich pohledy a názory na život a na svět jako takový. S námi to ale má pramálo společného.

                 Každý jsme individualita. Každý jsme jedinečný. A já se nyní chci pokusit o to, abych poznání, ke kterému jsem dnes došla, mohla také uplatnit ve fyzickém světě. Prostě si začít věřit, že jsem schopna dojít mých tužeb. Tím nemyslím iluzí a klamů. Klam byl ten, že jsem uvěřila ve svou vlastní neschopnost a v pravdy druhých. Můj život se tehdy odehrával v zajetí toho, co kdo, kde a kdy řekl. Ve své mysli jsem byla v neustálé opozici. Mám „to něco“ a mám si „to něco“ ponechat? Nebo se toho mám vzdát? Nikdy neutichající monolog v mé hlavě.

                 Rozpor a roztříštěnost. Tak by se to dalo nazvat.  Můj život byl směsice myšlenek a názorů mých, rodinných, společenských. Ale klid tu nebyl. Já hledala. Stále jsem za něčím šla a ani jsem nevěděla za čím. Vím to, že jsem hledala mír, harmonii a lásku, ve všech směrech. Život mi nabízel ale opak - hádky, sváry, ztráty a nenávist. Kolik dní a nocí probrečených, uvztekaných a panovačných. Pak nastoupila falešná pokora a hrdost. Byla jsem jak malé dítě, kterému rodiče nedali to, po čem jejich stvoření prahne. A teď? Je tu něco, co vnímám, tak zatím nějak ještě zastřeně, ale jsem blíž než jindy. Je to, jako byste se pustili. Pustili všeho. Svých vysněných zámků i diktátu životu. Najednou zjistíte, že nic nemáte, jste prázdní. A pak? Pak pomalu, ale s jistou přesností, se vám vše zjeví jako na dlani a vy prohlédnete své omyly a pocity viny. Oprostíte se a jste volní. Svobodní pro novou etapu vašeho bytí.

                Znovu se stavím na nohy a říkám si, jsem  přece schopna dosáhnout svých vytyčených cílů. I když to zpočátku nemusí a většinou ani nebývá jednoduché, ale ten, kdo vydrží - uspěje. Kolikrát tuto větu už opakuji? Ten, kdo si myslí, že věřil, ale přesto neuspěl, musí hledat v sobě. Tam najde, zdali skutečně a bez výhrad uznal sám sebe a možnost seberealizace. Ten, kdo je vlažný ve slovech i činech, nemá velkou šanci plně si prožít život. Chce to sílu a rozhodnost. Lenost a naivita musí zemřít, abychom opět mohli začít žít v Pravdě.

              Zde jsou také starosti a těžké chvíle, tomu není možné uniknout. A proč taky, když právě to nám dává možnost poznat, prohlédnout a uvědomit si sebe samotné takové, jací jsme. Ten, kdo už jednou nahlédl, ví, že je jen na něm samotném, jak se k té či oné problematice postaví a jak se rozhodne na ni reagovat. Jsme to my, kdo určuje náš vlastní postoj k situacím. Nikdo jiný. Žádný člověk, žádná bytost či entita.     

              Rozhodněme se pro lásku a přívětivost. Minulost je mrtvá a nevzpomínejme na ni. Ta nás totiž ovlivňuje, naše vlastní prožitky minulosti mají na nás největší vliv. Zbavme se proto toho harampádí, které si s sebou pořád vláčíme, a začněme od této chvíle jinak, nově. S důvěrou v neomezené možnosti naší duše, pokud jí budeme skutečně naslouchat. Bůh je, vím to.

 

 

 

Zveřejněné materiály jsou chráněny autorským zákonem. Kopírování a šíření jakékoliv části obsahu bez svolení autora je zakázáno.