Jdi na obsah Jdi na menu
 


... filozofování

19. 3. 2010

 

      Jak mám pokračovat? Jen slyším, abych se zaposlouchala do svého nitra, pozvedla svůj zrak výš ke svému Vyššímu Já a naslouchala řeči, která mě provede vším tím balastem k nejčistší podstatě mého Bytí, kde se ukrývá pramen hojnosti a kde, když se zastavím a ztiším, naleznu bohatství, které je mé duši nejblíže.

     Každý se ptá, proč? Proč musíme dokola prožívat stále ty stejné situace? Proč neustále zažíváme ty samé zkušenosti? Proč musíme procházet bolestivými zkouškami? Copak se všichni zbláznili? Všichni máme v sobě strach, který nám nedá spát. A proto se raději schováme za stěnu energie, která nepropustí druhého k nám blíž a neodhalí pravé bytí osobnosti. Co by druhý v pravdě spatřil? Čistotu, Lásku a nesobeckost. Ale když navenek ukážeme pravdu a čistotu, vzápětí dostaneme strach z vlastní zranitelnosti. Strach, že nás někdo trumfne a získá nad námi kontrolu a moc, čímž nás může odzbrojit a sesadit z pozice, na kterou jsme se dostali. A tak si sedíme na trůně svého života a myslíme si, jak vládneme sobě, druhým, světu. Ne, kdepak, tak tomu není. Nevládneme my, ale naše ego už s námi dávno rozpoutalo bitvu a nyní nás drží v zajetí sebeklamných myšlenek o čistotě a kráse.    

     Existuje tolik příkladů, kdy si lidé pletli pokoru s velikášstvím. Je to těžké. Je mnoho těch, co prožili, prošli, sdělili a odešli. Je mnoho těch, co ještě ani neprozřeli. Přitom, co je krásnější na světě než prozření? Víte, co je to prozření? Prozření je, že poznáme, že jsme doma. Domov, který jsme léta hledali, byl vždy a za každých okolností přítomen. Ale člověk hledal tam venku, myslel si, že vně je to, co hledá. Pak přijde zkušenost v podobě mnohatisícových možností situací, které nám ukážou pravdu. Mají za úkol nám připomenout, kdo a kým jsme. To je prozření. Hledání tím ale nekončí, tím teprve všechno začíná. Když se ráno probudíme, také den nekončí, ale vše začíná. Je ráno, my vstaneme a po základní hygieně vstoupíme čilí do energie své práce a vztahů. Tak je to i s prozřením. Nový pohled nese mnoho příležitostí, které se nám vyjeví v našich vizích a jež radostně přijmeme. Tím dáme najevo, že jsme zde v plné síle, schopni začít pracovat na svých životech i životech ostatních.

     Tvoření je naše bytí. Své životy si tvoříme tak, jak myslíme. Kdokoli může namítnout, že tomu tak není. Ale já vám povídám, že ano. Tak proč nemáme to či ono, když můžeme mít všechno na tomto světě? A že nemyslíme jen na hmotné věci? Jistěže můžeme, ale dovolíme si to všechno taky doopravdy mít? Zasloužíme si to? Dost bude těch, kteří provolají: „Ale samozřejmě!“ A přeci tomu tak není! Odpovím - my si myslíme, že si to nezasloužíme, protože stále o sobě pochybujeme, naříkáme, jak jsme špatní a nedokonalí, trestáme se za každý krok, který uděláme chybně, namísto toho, abychom si projevili lásku a vzájemně se podpořili. Ne, my se musíme utlačit, protože jsme na to zvyklí. Tak se schovejme a trpme v koutku své duše, schoulení a krvácející! Anebo? Zvedněme hlavy a podívejme se vzhůru, podívejme se kolem sebe, zaostřeme svůj zrak a řekněme si, co vidíme? Nic, šeď, prázdnotu, starosti, zoufalství, smutek, pláč, apatii. A kde je Láska? Hledáme lásku lidskou! To je špatně, je to nesmysl! Chybný krok stranou. Nejdřív se ponořme do svých srdcí a poté se rozhlédněme okolo! Už nemůžeme vidět šeď! Teď už vidíme všechno v Lásce a v barvách pravého života. Nezajímají nás malichernosti všedního dne. Žijeme a jsme šťastní, protože život a jen život, který je prožíván s rozkoší a entusiasmem, je dokonalý a plný všeho, po čem naše duše prahnou!

     Kolik je životů, tolik je příběhů. Mohu jich povyprávět stovky, tisíce, staré, nové, klidné i zběsilé, bezpečné i katastrofické… Ale ať už jsou jakékoli, jedno mají společné – vždy jde o příběh a příběh se vypráví, jak se žije, a tak jde vlastně o náš život. Vše je kruh a vše se neustále otáčí. Vyšli zlo a taky ho sklidíš. Pak ale nehuč a už vůbec si nestěžuj na nepřízeň osudu, nebo na všechno, co jsi, člověče, ještě schopný nařknout. Vyšli lásku a ta se ti vrátí a vícenásobně, než bys čekal. Víš, ona se ti možná nevrátí ihned, protože ty nesmíš zapomenout, že vždy jsi ji nevysílal. Zatím musíš sklízet to, jak jsi žil doposud. Ale hned jak se ti to staré harampádí nashromážděné po staletí odklidí, věz, že to, co zažiješ, je pravým zvoláním „Heuréka!!!“

     Víš, je to údiv, jak lidé žijí, nerozumím jim. Nerozumím jim a ani sobě, je to nepochopitelné. Přitom vím, že to, co se po nás chce, je nejjednodušší záležitost na světě. Je to úkol nejméně namáhavý, nejméně bolestivý a hlavně nic nestojí. Tak proč každý člověk neinvestuje do této hry na život a na lásku? Souznění doprovází životy a plodem tohoto souznění jsou nové doby. Doby bez válek a utrpení, bolesti a smutku, vůbec všeho strašného s tím spojeného, jako je strach a zklamání, nedůvěra a netečnost.

 

 

 

 

 

Zveřejněné materiály jsou chráněny autorským zákonem. Kopírování a šíření jakékoliv části obsahu bez svolení autora je zakázáno.