Jdi na obsah Jdi na menu
 


... hlubší poznání

16. 3. 2010

 

      Někdo může a má plné právo namítnout, že jsou horší a daleko krutější osudy lidí. Ano, to vím, ale já píši o partnerských vztazích! Každý z nás sem přišel odžít nějaký ten úkol, pro který se zrodil na tuto planetu, projít si situacemi, zkouškami, očistit se a pracovat na svém růstu. A karmu bychom měli opomíjet co nejméně!

     Zákon příčiny a následku dopadá na všechny bytosti neúprosně a spravedlivě. Ne všichni ovšem tytéž životní situace a události vnímáme, prožíváme a vypořádáváme se s nimi stejně, neboť jsme každý jiný a každý výjimečný. Pro mne byla tato zkouška či zkušenost tvrdá a bolestivá, snad v této době, co píši tyto řádky, ji pokládám za nejkrušnější a nejtěžší. Potichu chci dodat, že tomu asi tak nebude, neboť mám vize, že další zkoušky čekají a lehčí opravdu nebudou. Záleží ale jen na nás samotných, jak k nim přistoupíme a jak na ně budeme reagovat.

     Přišla doba, kdy jsem toho měla už opravdu dost, a tak jsem se jednoho večera rozhodla, že se manželovi svěřím se svým trápením. Víte, jak jsem dopadla? No…, říká se, že „pro pravdu se člověk zlobí“, a také „nejlepší obrana je útok“!

     Já jsem nepochodila jinak. Na místo mého očekávání rozumně se domluvit, se strhla hádka. Nadávky, rozbíjení věcí, to byl následek mé troufalosti přiblížit se a sdělit své trápení. Nikdy mě neuhodil, ale nepěkná slova, kterými mě častoval, ta už asi nikdy nezapomenu, (ale jo). Víte, sama se divím, že jsem zůstávala dál a věřila v lepší dny. Ale já jsem nějak tušila, vyciťovala, že my dva máme být spolu. Že všechny tyto situace jsou očišťující procesy našeho společného růstu. Tak jsem opět „do toho“ šla i přes všechna omezení, o nichž jsem věděla, že mám.

     V tuto dobu se u mne projevila schopnost inspiračního písma, které mě vedlo a bylo nápomocno v mé cestě i v mém rozhodnutí. Někdy v životě přijdou události, se kterými vůbec nepočítáte, neočekávali byste je, a s nimiž máte jen málo zkušeností. Ale život běžel dál…, někdy bylo soužití lepší, klidnější, jindy bouřlivější. Ale všimla jsem si, že jsme více času začali trávit společně.

     Získala jsem silný pocit, že v první půlce mého současného života poznávám všechny životy minulé, ve kterých jsme se setkali s mým nynějším mužem. Každý život mi odkrývá karmické události, následky, kterými teď musím procházet. V každičkém okamžiku mého života se odkrývá tajemství Universa.

     Jednoho lednového dne, kdy jsem se po dlouhém rozmýšlení rozhodla (snad poprvé opravdu rázně a odhodlaně) definitivně ukončit vztah, jsem vnímala slova, která, jak jinak, přicházela ze mne samotné. Zněla asi takto: „Dej mu ještě šanci, vyslechni si také jeho a pak až udělej závěr!“ Řekla jsem si: „Dobře, počkám do večera a uvidíme, co z toho vzejde.“ Nakonec jsem neměla co ztratit. Víte, ono toho bylo už nějak moc. Příliš mnoho žen, které dokázaly odpoutat pozornost mého muže ode mě, a já vždy zůstala někde trčet sama. Zloba, se kterou se mnou jednal, když jsem se mu svěřila, byla příliš velká, než abych ji mohla strávit. Pozdní příchody, nervozita, nadávky i nezájem o mne byly důvody mého rozhodnutí. Ovšem večer se „něco přihodilo“, něco, co jsem naprosto neočekávala. Po chvilce, kdy jsem začala vnímat ten „správný čas“, jsem se rozpovídala o vnímání mého současného života a nespokojenosti v něm. Na rovinu jsem se ho zeptala, co by dělal, kdyby musel prožívat život, který jsem mu právě vypověděla.

     Řekl: „Rozešel bych se s tebou a zavřel bych za tebou dveře.“ Hm, povzdechla jsem si, tedy dobře, a povídám: „Tak běž!“ Mluvili jsme, dlouho jsme mluvili. Můj muž se přiznal ke svým chybám a řekl mi i to, co jsem sice tušila, ale bránila se uvěřit. Platil za něco, po čem jsem já s ním tolik toužila. Po lásce a něze. Vyrazilo mi to dech, doslova. Oči se mi zalily slzami, které tryskaly ven, a já tento stav nemohla nijak zastavit ani změnit. Pak se „to“ stalo.  Otevřelo se mi nebe a já byla ničím, a přesto vším. Byla jsem skálou, řekou, lesem, vším. Setkala jsem se svou i s manželovou duší, která mi byla tak blízká. Toto láskyplné setkání, které pokládám za mystický zážitek a spojení, mně otevřelo dosud neznámou cestu a ovlivnilo mě to na delší čas mého bytí. V každičkém okamžiku tohoto života se mi odkrývá tajemství Universa. Třetího ledna dva tisíce jedna, jsem byla vším.                                                   

Poznala jsem svoji i manželovu duši.

 

 

 

 

 

Zveřejněné materiály jsou chráněny autorským zákonem. Kopírování a šíření jakékoliv části obsahu bez svolení autora je zakázáno.