Jdi na obsah Jdi na menu
 


... iluze o mužích

13. 4. 2010

                   Během několika minut jsem zjistila, že mé problémy jsou problémem všech ostatních dívek a žen. Sešly jsme se tři a klábosily o životě, vztazích a mužích. Nevím, snad je v nás nějak zakódováno, že máme představu toho, že muže máme vést. Snad je to ten mateřský princip v nás, kterým se dopracováváme k užšímu pojetí vztahu k muži, k dítěti. Ale oni jsou svobodné bytosti, postavené na jiných základech, než jsme my. A tak si myslím, že buď se zpřetrháme, nebo úplně vyčerpáme, než pochopíme, že to, oč tak vehementně usilujeme, není možné!

                 Tohle poznání jsem přijala. Ještě před pár měsíci bych si klepala na čelo, pokud byste mi chtěli vnutit opak, tím myslím právě tu iluzi o naprosté souhře a dokonalosti. Já bláhová si to myslela až do svých třiceti osmi let. Udělala jsem proto vše možné i nemožné, abych pokořila vše, co se neztotožňovalo s mou iluzí. Čím vehementněji jsem se bránila a lpěla na svém postoji, že lze vybudovat „pohádku vztahu“, tím bolestivější přicházely vhledy a poznání, které to všechno vyvracely.    

                 Křičela jsem, ať mi neberou mé iluze, že si je ponechám i přes toto pomalé poznávání. Nakonec jsem se odevzdala. Nejde to jinak. Čím víc jsem si myslela, že to mám ve svých rukách, tím dál jsem byla od pravdy. Získávala jsem bezpočet možností prohlédnutí svých klamů. Ať už se jednalo o přímé pozorování tak, jak mi skýtaly ostatní ženy - v jejich zrcadlení, nebo ze čtení různých knih. Čím víc jsem se vzdalovala pravdě a trvala na svém přesvědčení, tím přicházely hrozivější poznatky o mužích.

                Různé mediální pořady na téma věrnost, knihy atd. Nejnemilostivější, ale také nejpoučnější knihou, kterou jsem kdy mohla dostat; ( byla od jedné přítelkyně; … Evo, bolelo to, ale díky! ) byla kniha „Co si muži nepřejí, aby ženy věděly“,… aneb o jejich tajemstvích, lžích a zatajených pravdách. Od pánů Smitha a Doea. Po přečtení výpovědí těchto dvou pánů jsem propadla úplné bezmocnosti a skepsi. Nejdřív mě tato kniha zasáhla u srdce, protože ji napsali natvrdo. Pak jsem se rozhodla, že s nimi budu vést pomyslný rozhovor přes média. Bylo to takové „Jednou jim napíšu a tam jim ukážu !!!“ Dál jsem vyměnila svůj doposud tvrdošíjně bojující postoj za naprostý opak. Začala jsem muže pokládat za úplné blby. Začal se ve mně k nim probouzet nějaký pocit, který nahradil lásku - tedy iluzi o ní, za odpor. Myšlenky kolem jejich méněcennosti a zbytečnosti zde na zemi mi zamotaly hlavu a já nějakou dobu žila na té druhé straně, tedy v úplném odcizení.

              Můj manžel toho nebyl výjimkou. Toho jsem hodila do jednoho pytle s ostatními. Ale tak, jak jsem začala myslet o mužích, tak jsem začala smýšlet i o mém vnitřním muži. Tehdy jsem ho poslala do háje i s těmi ostatními fyzickými. Co následovalo, bylo jasné. Vzdalovala jsem se zase. Předtím, to jsem měla o mužích příliš vysoké ideály, a pak zase naopak, pohřbila jsem je. Z extrému do extrému. Vnější svět, můj přístup ke vztahu k mému muži, pouze odrážel můj vnitřní stav.

            Začali jsme se zase hádat. Snad jsem svého muže začala podceňovat a vidět v něm někoho, kdo je úplně zbytečný. Nevedlo se mu a já to přičítala té jeho neschopnosti. Ale ani já sama nemohla udělat nijaký krok vpřed ve svém životě. Neměla jsem práci, cítila jsem se nepotřebná a zbytečná. Prostě to, jak jsem o něm smýšlela a jakého jsem ho viděla, pouze zrcadlilo mne samotnou.

          Záhadným způsobem zaplavilo mou mysl toto poznání a já zjistila, že potřebuji toho muže v sobě vyhledat a spojit se s ním, abych byla celá. Aby se mohly mé ženské a mužské síly opět sjednotit v harmonický celek a já mohla začít žít plnohodnotným životem. Protože, když se spojí muž a žena, když každý velebí v sobě toho druhého, pak dochází ke smíření. A teprve pak se může začít odvíjet ta pravá podoba vztahu.

 

 

Zveřejněné materiály jsou chráněny autorským zákonem. Kopírování a šíření jakékoliv části obsahu bez svolení autora je zakázáno.