Jdi na obsah Jdi na menu
 


... konec a začátek

12. 3. 2010

  

       Každé stěhování s sebou přináší nové možnosti. Jsou to změny, které jsou nám dány a přináší mnoho dobrého pro náš růst, pokud jich hojně využijeme. Opět jsem začala nalézat sebe samu a svůj nový pocit naplnění.

     Záměrně zde nepíšu o mém synovi. Víte, opomíjím ho vědomě, protože každý den ho prosím za odpuštění, za život, který jsem mu nabídla, poskytla, aniž by měl možnost se bránit. Velmi ho miluji a vážím si ho! Nikdy jsem mu to nedokázala říct do očí, vždy jen v meditacích v bezesných nocích. Já totiž, Bože, pomoz mi, nemám odvahu, nechápu to! Tuto kapitolu bych přesunula na někdy jindy, nejsem tak silná o tom psát a vím, že přijde ta doba, kdy se rozepíšu o nových poznáních mezi mnou a mým synem.

     Život nám dal nové možnosti, jak růst a zdokonalovat se. Můj partner si našel výhodný pronájem restaurace, a tak jsme se ještě s přáteli pustili do podnikání. Podnikání!

     Kolik žen je nespokojeno s podnikáním svých mužů! Ono je podnikání a podnikání. Začala jsem chápat ty ženy a jejich prosby a stížnosti na své partnery, na jejich samotu atd. I já poznávala, že náš čas už nebude jen naším, ale že se dělíme nejen o práci, ale i o svobodu.

     Kudy si myslíte, že se ubíral náš vztah? Ano, správně - nikam. Stagnoval. Všichni jsme se mezi sebou pohádali a restaurace zůstala jen v rukách mužů. My s letitou přítelkyní byly na obtíž. Staly jsme se nevhodnými protějšky, kvůli kterým neměli volnou cestu vpřed, vpřed svým životům. Já v jeho životě překážela, bylo dost jiných. Vzpomínám, jak jsem stávala u okna a čekala, plna lásky a veliké bolesti, zda přijde domů, či nikoli. Nepřišel.

     Zprvu jsme si dali malou přestávku, ale později jsem se poprvé sama za sebe rozhodla z tohoto nešťastného vztahu definitivně odejít.

     Každý nový den byl pro mne velkou bolestí - vždyť jsem přišla o svou velkou lásku! Odcházet můžeme, ale to, co je v nás, nezmizí. Za nějaký čas se můj život dostával do běžných kolejí, pracovala jsem, bavila jsem se a poznávala nové lidi. Muže svého srdce jsem pomalu vymazávala ze své paměti a učila se žít bez něho a vzpomínky na něj přehlušily starosti o hmotné zabezpečení mne samotné a mého syna.

     Zvykla jsem si, šlo o pár měsíců, když v tom mně Ho osud znovu postavil do cesty!

     Víte, když se ohlédnu nazpět, tak cítím velkou sílu Universa, která nás svedla k sobě nazpět.

     Bylo to v místě, kde by mne ani v nejzazším koutku mysli nenapadlo, že se můžeme setkat. Ten večer jsem nebyla svolná jet se bavit mimo Prahu, ale mí přátelé naléhali a já po dlouhém váhání a přemlouvání přikývla. Dojeli jsme na místo a po nějakém čase jsem zjistila - byl tam! On, stál tam kdesi nahoře a bavil se. Přišla jsem za ním a pozdravila ho. Byl milý a příjemný. Ucítila jsem, že mě rád vidí. Nebylo možné strávit další minuty v jeho bezprostřední blízkosti, a tak jsem neotálela a utíkala jsem nazpět k svým. Jak jsem psala, oba jsme měli svou společnost a já pocítila stesk, lítost nad nevydařeným vztahem, který mně nejen tolik vzal, ale také mnoho dal! Pomalá hudba, která se linula po celém prostoru, kdy On přišel a díval se mi do očí a já tolik v duši plakala a prosila Boha o pomoc.

     Bylo to osudné setkání, protože od tohoto okamžiku jsme byli již opět spolu.

     Co následovalo? Láska… něha… nejkrásnější období? Ano, samozřejmě že jsem si to myslela!

     Lidé okolo mě si klepali na čelo, tvrdili, že jsem blázen, ale můžete se divit, když mé srdce tolik tlouklo jen pro nás dva?

     A tak jsem nastoupila znovu na cestu, která je společná s tímto mužem. Opět jsem se stala „hledající“. Znovu karty, které by mně snad přislíbily lepší budoucnost. Vždy jsem hledala tam, vpředu. Víte, svým výkladům jsem nechtěla věřit, protože jsem odmítala vidět pravdu! Říkala jsem si, nestačí se podívat do karetních obrázků a všechno brát jako samozřejmost. Přece jsem mu dala šanci, tak mu ji teď nemohu brát! Milovala jsem, ale byla jsem skutečně milována?

     Byla to krásná doba, oba jsme byli spokojení? V této době náš vztah, odloučení nevyjímaje, trval pět let, a tak jsme se rozhodli pro miminko. Ženit se nechtěl a já věděla, že nemá cenu dělat nátlak. Pravdou bylo, že jsem se pokoušela několikrát o rozhovor na toto téma, ale zbytečně.

     Co jsem v této době opravdu cítila? Má žárlivost, ano, ta tu byla. Měla či neměla jsem důvod? Kdo ví? Ale co je důležité pochopit, to jsem v té době vůbec nevěděla, pouze tu byla touha zbavit se určité emoce, která mně znesnadňovala a znepříjemňovala můj život.

     Proto jsem se rozhodla, že budu na sobě pracovat, a tak jsem začala navštěvovat různé přednášky, které měly blízko k psychologii a hlavně k esoterii vůbec. Jednou jsem se dostala na přednášku ke skvělé psycholožce, která přednášela o kineziologii. Později jsem ji, z důvodu nezapochybování o této metodě díky vlastní zkušenosti, také začala studovat. S touto ženou jsem si domluvila sezení a věřte nebo ne, odcházela jsem od ní a já vůbec nežárlila!!! Zde jsem si pomohla v začátcích!!! Záměrně zdůrazňuji v začátcích! Byl to ten nejkrásnější pocit svobody a vzletu!

 

 

Zveřejněné materiály jsou chráněny autorským zákonem. Kopírování a šíření jakékoliv části obsahu bez svolení autora je zakázáno.