Jdi na obsah Jdi na menu
 


... kruh

10. 5. 2010

                Vidím město, není to město dneška ani starověku. Neznám ho. Je jako jiný svět. Ne ten, který znám. Je zahaleno tajemstvím jinověků. Chci říci kouzlem, do kterého se mi nechce vypravit, myslím, že zatím asi ne.

„Kdo tu je ještě?  Haló??? Je tu ještě někdo?“

Je to meziprostor nějakých světů? Jsem tu stále sama. Nikdo nikde, jen já a zvláštní ticho. Čekám a doufám, že sem ke mně někdo zavítá. Rozhlížím se a nikdo.

„Hej, kdo mě vyvede? Chci odtud! Hej!!!“

 Ticho, jen myšlenka, kterou jsem telepaticky přijala: „Vytvoř si sama místnost, kraj, okolí, kde se chceš nalézat!“

„Vauu, jsem po smrti? Ne, nejsem, ale sem přece po smrti přijdu,“ slyším svůj vlastní hlas.

Jsem udivená, že to, co jsem si myslela, opravdu „existuje“.

Ano, přijmu myšlenku –  radu, a tvořím si všechno, co mě napadá, až z toho vzniká zmatek. Najednou se objevuji v místnosti plné plápolajících světlých, modrozelených záclon. Je to příjemný a uklidňující pokoj, s postelí jako v nemocnici. Napadá mě, nějaká karanténní místnost. Jako bych nejdřív měla projít kontrolní místností, než se dostanu „ven“.

               Přichází ke mně nějaká energie, která se přeměňuje v ženu s hladce upravenými vlasy. Je rovná, přímá a vzbuzuje respekt a úctu. Přichází ke mně a já čekám, co bude následovat. Tato žena vytváří různé podoby na svém energetickém těle. Stačí pomyslet a hned je někým jiným. Tiše ji pozoruji a čekám, zdali sama nezačne povídat. Vede mě přes balkon, po schodech do zahrady, kde proměňuje svou dosavadní podobu v dévu.

Usedá na lavičku, která je propletena mnoha barevnými a vonnými, popínavými květinami.

           Vedle je vystavěna krásná studna naplněná po okraj vodou, vodou křišťálově čistou, ve které se odráží vše, co se octne nad hladinou. Ta neznámá, ale hřejivá a láskyplná energie kyne rukou a zčeří doposud klidnou hladinu. Voda na svém povrchu tvoří různé obrazce, ze kterých se dá vyčíst celý, celičký můj vlastní obraz života    života mé duše!!!

 

 

                Točíme se v kruhu… Jsme chyceni v pasti… Přítomný okamžik poskytující nám možnosti k procitnutí, nabízené v různorodých situacích, a ty jdou vždy ruku v ruce i s pochopením a osvobozením. Je jen na nás, kdy se vzbudíme ze snu, který už po staletí žijeme. Každý nový den opakujeme to samé. Tak, jak jsme zvyklí, a neshledáváme to zvláštním a nepřirozeným, ba právě naopak! Něco nás stále poutá a my opakujeme to samé stále dokola. Přivykli jsme tomuto zlu a už s ním nebojujeme. Zvykli jsme si na toto otroctví a už nás ani nenapadne, že by to někdy mohlo být jinak.         

               Tak, jako vězni, kteří jsou odsouzení na doživotí, se smiřují se svým údělem, my na svobodě, a přece nesvobodní, jsme se smířili také se svým osudem. Ale my nejsme vězni! Jsme svobodné bytosti, které přišly sem, na tuto planetu, žít a rozpomenout se na sebe a na svůj původ. Můžeme totéž opakovat stále dokola po dnech, měsících, rokách, staletích. Ale pořád tu jde jen o to: „Proboha, vzbuď se! Vzbuď se ze svého snu a poslyš o sobě, kdo jsi!“

              Roky utíkají, staletí míjí a stále všichni spíme a chodíme dokola, jako ty ovce. Probuďme se a zeptejme se sami sebe: „Je to, co nyní žiji, opravdu to, co chci prožívat?“ Chce to se vzpřímit a odmítnout pokračovat dosavadním způsobem života. Nespokojenost je počáteční hnací motor. Nebourejme ale to, co už máme. Vybrali jsme si to, sami jsme to tak chtěli mít. Není tedy možné, abychom se egoisticky vzpjali a bojechtivě chtěli ničit vše, co jsme až dosud vybudovali.

             Od tohoto bodu nastartování, poloprobouzení, musíme být více bdělí a ostražití, nebo by se nám to taky mohlo vymstít. Nejsme zralí, alespoň určitě ne tak, jak si o sobě v této době myslíme. Jen je to dáno vyvýšením se nad ostatní. Máme spoustu síly a odvahy, ale tím je třeba se obrnit, a ne ji použít zase jedině proti sobě samým. Trpělivost je převelice důležitá. Pozornost je velkou pomocnicí, ukáže nám vhodný čas, když trpělivě a v tichu vyčkáme na její pokyn. Nikdo se nesplete, protože je hluboce zasazen uvnitř sám sebe.

           Je třeba znovu si projít zážitkem, který nás dostal do tohoto stavu zapomnění, ve kterém se točíme jako v začarovaném kruhu a každý den opakujeme to samé dokola. A každý den je nám nabízená možnost zastavit se a probudit se. Vidíte, jsme stále v kruhu. Vše se stále otáčí. Není třeba žádných znalostí ani zkušeností, je třeba se jen zastavit a probrat se. Nic víc nemusíte dělat, protože pak už budete vědět, proč jste na světě, a co jste sem přišli udělat. Já se točím už několik staletí. Proč? Nevím, zatím nevím. Mám pár indicií, ale zatím se…, no jak jinak než točím v kruhu.
            Každý den je novou možností pro nás všechny. Každý den se opakuje totéž, kdy si můžeme uvědomit jedinečnost tohoto každého okamžiku. Čím víc se přibližujeme k Pravdě, to je k sobě samým, dává nám tato Pravda, jíž je Vyšší Já, znamení a poselství, kudy správně nasměrovat naše kroky. My ji slyšíme a konáme v souladu se svými city, protože si důvěřujeme a víme, že tak je to správné.
             Je potřeba si uvědomit, co nás spoutává, a tak udržuje v neutěšeném životě. V čem opakujeme tytéž chyby stále dokola? Co se nám vyjeví? Jaké jsou to situace? Jsou to hádky ve vztazích, kdy neustále znovu začínáme, abychom později opět uznali, že jsme nanovo zklamali? Snažíme se dosáhnout harmonie a pořád upadáme do chaosu?
Musíme hledat. Musíme se vypravit na cestu. Když budeme citliví a vnímaví, odkryje nám vesmír tajemství, jež nám dá poznat a pochopit. Nejdřív pozorujeme sami sebe, pak své vlivy na okolí a nakonec sladíme tyto poznatky v jeden celek. Z toho nám vyjde, kým jsme byli, co jsme zapříčinili, a co zde proto musíme udělat, abychom to odčinili.
             Nejsme tu proto, abychom chodili do práce, vydělávali peníze a radovali se z pohodlí, které nám přinášejí. Brali tak pozemské úkony jako prvořadé a nehleděli si ničeho jiného. Jsme tu proto, abychom plnili to, co je nám zde dáno, a při všem, v tomto vnějším světě, hledali sami sebe. To ostatní není méně důležité, ale je to jaksi vedlejší. Jsou to zákony Země, nemůžeme je opomínat. Ale duchovní zákony jsou platné a těch bychom se měli přidržovat nejvíce. Nenadřazuji nebeské zákony nad pozemské. Naopak, pokud sloučíme tyto dvě veliké síly, dospějeme k většímu a plnějšímu životu.

 

 

 

 Zveřejněné materiály jsou chráněny autorským zákonem. Kopírování a šíření jakékoliv části obsahu bez svolení autora je zakázáno.