Jdi na obsah Jdi na menu
 


... nový život

15. 3. 2010

 

        Otěhotněla jsem 23. 12. 1995, ve 2. 40 hodin, vím to zcela přesně. Cítila jsem propojení nejen našich fyzických těl, ale i našich duší v božské přítomnosti. Cítila jsem posvátnost okamžiku a cosi, co jsem neznala. Přítomnost ještě někoho dalšího - duši mého nenarozeného dítěte.

     Tento zážitek mohu popsat jako jeden z těch, které nám přináší spojení s Bohem! Prožívání lze jen těžko popsat.

     Mé těhotenství probíhalo dobře, bez komplikací. Cítila jsem podporu svého partnera, i když musím poznamenat, že uvnitř mé osoby bylo i něco, co mi našeptávalo o mé bezbřehé důvěře.

     Syn se narodil 23. 9. 1996 v 7. 52 hodin. Tedy přesně za devět měsíců a mně došlo, jak je příroda mocná a nesmlouvavá. Je to život! Partner byl u porodu, pomáhal mi a bylo na něm vidět, že to zvládá statečně. Než se stačil vzpamatovat, držel syna v náručí. V momentě jsem byla tou nejšťastnější ženou na světě. Období, ve kterém jsem nějakou dobu žila, mohu charakterizovat jako harmonické.

     Pomalu jsem se vzpamatovávala a nabývala nových zkušeností, které mi život přinášel. Byla jsem doma, starala jsem se o syny, o manžela, domácnost, chodila jsem dál na přednášky a sama jsem taky studovala knihy, které mi přicházely do ruky. Astrologie, numerologie, karty a mnoho jiného mě zcela zaujalo.

     Ale vraťme se, možná si říkáte a stále nechápete, proč se vám tu vylévám, proč si naříkám, když takhle, a ne-li hůř, žije každá žena na této planetě? Já nechci žít život, jaký žije každá žena na této planetě. Já chci, toužím poznat hloubku opravdového citu, harmonii vztahu, jelikož neustále věřím, že lze najít to, co hledám!!!

     Dne 24. 4. 1998 jsme se vzali. Synovi v té době byl rok a půl, a tak mohli být přítomni naší svatbě oba kluci. Byla to příjemná svatba, bez velkého halasu, na který si ani jeden moc nepotrpíme, a proto jsme hostinu uspořádali u nás v restauraci. Troufám si říct, že dnem naší svatby nastalo nejdůležitější období tohoto vztahu. Již týden po svatbě jsem měla totiž napsanou žádost o rozvod. Ale proč k tomu došlo? Píši zde o harmonii a posléze opět nezdary?

     Mé neúspěchy ve vztahu jsem přikládala své, ne zcela zpracované žárlivosti, na niž jsem tak často na mou adresu slyšela od druhých poukazovat. Zabývala jsem se sama sebou a vůbec jsem nepochybovala, že mohou mít pravdu. Vždyť i můj otec měl problém, díky své touze vlastnit. Smířila jsem se s pravděpodobností, že jsem tuto závislost zdědila po něm.

     Vždy jsem se snažila tyto pocity potlačovat a jen velmi málo jsem dávala tuto vlastnost znát navenek. Ale strach tu byl vždy přítomen, strach z opuštění. Když se naskytla situace, která přináší konfrontaci s touto emocí, vždy jsem se necítila ve své kůži a nastoupil podvědomý strach o svého muže. Vlastně jsem utíkala ke kartám, které mi pokaždé ukázaly, jestli se na nějakou tu zkoušku zrovna nechystám. Ale když neprojdete něčím, čeho se skutečně bojíte, tak nic nepochopíte. A karty i knihy mi říkaly a ukazovaly cestu - já vždy věřila a věřím!!!

     Život je tak velké a neprobádané tajemství a já ho chci alespoň z části prohlédnout, jsem hledající. Vesmírné zákony působí, aniž chcete nebo ne. Člověk, o kterém tu tolik píšu, je člověk, kterého si opravdu vážím! Ale nepředbíhejme.

     A tak jsem nespočetně slýchávala o své žárlivosti, že na svého muže příliš tlačím, jak ho svazuji, ať mu dám prostor, svobodu. Já vnitřně křičela, že nemám důvěru, mnohokrát jsem ji ztratila. Jak mám začít opět věřit? Často mi přicházela slova ozývající se tak moc potichoučku a nenuceně: „Věř sama sobě, Renátko!“ Cítila jsem, že nejsem sama.

     Pracovala jsem na sobě a snažila se muži dát prostor, aby mohl „dýchat“. V té době se jeho společník rozhodl odejít z podniku, a tak restaurace zůstala pouze na něm. Ten se v tom okamžiku začal realizovat ve své práci a já měla pocit, že to tu už někdy bylo. Byla jsem na mateřské, častěji sama, a když jsem se chtěla zaobírat svými koníčky, vždy přicházely myšlenky, které mě vyváděly z rovnováhy.

     Údajně tu byly proto, abych se už probudila a začala žít svůj pravý život. Nevím, jestli mě plně chápete, doslova to znělo takto: „Tyto problémy tě mají probudit z letargie, abys začala pracovat na úkolech, pro které ses zrodila na tento svět.“ Dnes to chápu tak, že tenkrát jsem mu dala svobodu, ale nechtěla jsem nahlížet dál a plnit, co jsem si předsevzala.

     Později přišel s nápadem, jak pozvednout chod jeho restaurace. Byla to taková zvláštní forma obsluhy. Tak to začalo být opravdu zajímavé! Zpočátku třikrát týdně, později skoro každý den jiná slečna. To byla voda na můj mlýn. Povím vám, byly i takové, že svůj zájem o mého muže neskrývaly, a ani on nebyl z tohoto pohledu vyloučen. Já byla jen jeho ženou.

     V tuto dobu přišly opravdu probdělé noci plné prolitých slz. Jste sami, čekáte, víte, že už z práce odešel, ale domů ještě nedorazil. Hodiny utíkají a mně při pohledu z okna bije srdce a jakoby údery mečem se do něj zasekávají. Hlavou mi putovalo mnoho myšlenek o věrnosti, o zpoždění, o lásce, ale také plno obrazů, které nevěstily nic příjemného. V žádném případě zde nebyl strach, že by se mu něco stalo, to ne. Někdy přece míváme za lepší, když svou žárlivost a vztek zakryjeme strachem z možného nebezpečí, neštěstí. Tohle ale nebyl můj případ.

     Mé sebevědomí na nulovém bodě, kdy si člověk připadá neschopný, nevítaný, nemilovaný. Vždy jsem cítila, že se „něco děje“, ale nikdy jsem své intuici nechtěla věřit. Byl to strach podívat se pravdě do tváře? Jaké pravdě? Neznáme pravdu, my si jen myslíme, domýšlíme, ale nemůžeme říct, že víme! Nechci se zde rozepisovat o všem, čím jsme procházeli, protože není možné zde poskytnout celou pravdu. Mám proto důvody a jeden z nich je, že tento člověk si nezaslouží, abych ho zde kritizovala. On se nemůže bránit a něco k tomu říct. Teď tu není a možná v budoucnu vám to poví, ale z té druhé strany. Já potřebuji popsat situaci. Popsat ji tak, jak jsem ji žila já. I když si myslíme, jak je život z našeho pohledu krutý a nemilostivý. Ale věřte, že tomu tak vždy není!

 

 

 

 

Zveřejněné materiály jsou chráněny autorským zákonem. Kopírování a šíření jakékoliv části obsahu bez svolení autora je zakázáno.