Jdi na obsah Jdi na menu
 


... o osudu

22. 4. 2010

         … A jeřáb dodržuje čas svého příletu! Věta, kterou jsem tolikrát četla, mi proběhla hlavou. Už to mám. Tuším počátek svého nového zrodu. Vím, že než se tak stane, musím projít prvními překážkami na cestě. A že to nebude lehké, to také vím. Každý začátek čehokoli přináší s sebou obtíže. To, co se prodírá k životu, jednoduše bolí, fyzicky i psychicky. Ale co je krásnějšího než pochopení a přijmutí osudu?   

            Říkáme a ptáme se: existuje osud, který nám vše řídí a my s tím nemůžeme vůbec nic dělat, nebo osud neexistuje a je jen na nás, jak se svým životem naložíme? A jestli je nějaká vyšší síla, která určuje náš život, poté máme tu schopnost jej měnit a prožít tak, jak bychom rádi? Pro mě osud existuje, pro mě máme vše připravené předem. Ale záleží jen na nás, jak se budeme chtít cítit. Jestli náš život budeme prožívat plně a radostně, nebo jestli budeme na něj žehrat a naříkat si. Nejjednodušší je svůj osud, život přijmout takový, jaký prostě je. To je snášení osudu. To je vysvobození. Protože pak, později každý pozná, čemu se tak dlouho bránil a že to bylo naprosto zbytečné, ba co víc, škodil si, a jak! Ale přeskakovat nic nelze, a tak tedy každý si musí vysekat tu cestičku a projít jí úplně sám. Bolí to, hodně to bolí. Nechceme a za žádnou cenu nedovolíme našemu životu, aby nás vedl. Ale, Bože, proč? Proč jsme tak hloupí?     

          Vím, jsme nevědomí, žijeme ve tmě a strach nám neumožní vidět to lepší před námi. A tak se raději držíme domnělých jistot, o kterých už kolikrát i víme, že jsou na nic. Trpíme tím čím dál víc, víc naříkáme a stěžujeme si, namísto toho, že bychom připustili tu možnost říct to ano, ANO Životu, ANO Sobě. Nemůžeme přece nic ztratit. V opačném případě ztrácíme jen sami sebe a o to je to daleko horší! Každého pak čeká život prožitý v neuspokojivých podmínkách, jen kvůli jeho vlastní neschopnosti připustit změnu. Ale když k tomu jednou dojde a my konečně pochopíme, pak přilétá jeřáb a přináší nám radost. Tuto radost prožíváme o to plněji, o co jsme se víc bránili.     

        Vaše mysl je pak jako rozkvetlá zahrada, ve které sedíte, odpočíváte a radujete se. Za svůj život přebíráte, možná poprvé, zodpovědnost. Víte, že nyní máte všechno ve „svých rukách“, a že tedy bude záležet jen na vás samotných, jak k němu přistoupit. Jsem na úplném začátku. Nyní ve svých necelých devětatřiceti začínám znovu. Mám všechny předpoklady k úspěchu, ale také k neúspěchu. Pokora, Bdělost a Trpělivost by měly být od teď mé kamarádky, pokud mám dojít tam, kam jsem si předsevzala.    

      Rozličná pokušení a nástrahy číhají na cestě a tak mi připomínají, že nemám opomínat Pozornost. Od této doby nastupuji na svou pravou cestu určení, kde bych měla splnit své poslání. Proto se obracím na vás, Vyšší síly, „prosím, proveďte mne touto cestou nesnadnou, ať dojdu mého naplnění bez újmy, plynoucí ze zbytečných oklik. Nechť je má cesta ozářená světlem. Nechť mám spravedlivé úsudky a schopnost správného rozlišení. Za to slibuji, že se vynasnažím žít jako člověk, který ctí zákony pozemské i duchovní.“ Děkuji za toto poznání, které ke mně dnes přišlo. Děkuji za toto osvobození.

 

 

Zveřejněné materiály jsou chráněny autorským zákonem. Kopírování a šíření jakékoliv části obsahu bez svolení autora je zakázáno.