Jdi na obsah Jdi na menu
 


... o strachu

18. 3. 2010

     

           Při všech údobích, jež doprovázely zmatky a chaos, jsem se obracela ke svému Vyššímu Já s prosbou o pomoc skrze inspirační písmo, o kterém jsem se už zmínila výše. Vždy mně pomohlo přečkat toto období, pochopit a napřímit tak mou stezku. Když jsem pak všechno zvážila na váze, bylo toho přes osm kilo papíru. Jak zněly tyto vyšší promluvy:

 Inspiračním písmem:

„Tak, jak jsi, jsi na správné cestě. Záleží pouze a jen na tvých náladách. Protože ty ti dokážou zatemnit mysl a pak? Pak se jen koupeš v bahýnku. Záměrně nepíšu bahno“, ne, tobě stačí bahýnko. Ano, občas se v něm ráda rochníš, tvé ego ti nedovolí, abys prohlédla. Musíš na sobě pracovat, pokud „to“ někam chceš dotáhnout. Dovést do cíle, to je správné! Dojít do cíle s vědomím sounáležitosti na všech úrovních. Jdi a piš, co napíšeš, to napíšeš! Hlavně si to všechno příliš nepřivlastňuj, pamatuj!“

     Tak a já si teď sednu a budu ti tady tyhle bláboly povídat a ty je budeš po mně číst tak, jak já budu chtít! Kdo jsi, ty posránku? Nemůžu tě jinak nazvat. Protože jsi strach! A kdo má strach, je podělaný posránek!

     Ale my jsme tu od toho, abychom svůj strach poznali, pochopili a uvědomili si jej! Tak proč zdrháme z každé situace, kterou nám zkušenost nabízí? Později prchneme, vezmeme nohy na ramena! Musím se smát, dokážu si představit hodně takových lidí. Hlavně těch, co dokážou ubližovat druhým, ty, co se nejvíc bojí!

     Ať hodí kamenem, kdo je bez viny. Nevím, proč se s tím pořád ztotožňuji. Ale jedno vím stopro, že mi to přináší nějakou změnu. Každou změnu doprovází strach. Ten nás ochromí a hupky dupky zalezeme zpátky tam, kde jsme zvyklí. Schovat se před těmi zlými lidmi, kteří nám chodí jen ubližovat. Cha, chá… to je legrace, oni nám jdou pomoci a my se před nimi ukrýváme, tak jako každý na této planetě. I ten nejobávanější člověk na světě má strach, je strachem posedlý, a tak zastrašuje ty ostatní. Vždyť je to paráda! My se bojíme a kdo zvítězil? Strach!!! Ne člověk, ten má jen strach, který ho ale již definitivně ovládl, spoutal, zamezil všemu, co by snad alespoň na okamžik ukázalo, že tu ta božská jiskra je, ale je hluboko uvnitř nás. Víte, tam v hlubině září a čeká, až nalezneme cestu a dovolíme rozšířit to nádherné světlo zevnitř ven a nechat ho přelít přes nás i na ostatní. Zatím na ty, kteří mají stále ještě strach!!!

     Ale láska a strach k sobě nerozlučně patří. Říkám to zde z toho důvodu, že jsem ještě nepoznala člověka, který by zvládl tuto emoci. Pokud by však jeho posláním nebylo naplnit a poznat sám sebe skrze druhého člověka a vztah. Patrně každý se bojí a alespoň občas se vyskytnou obavy, že bychom snad o svého partnera či partnerku mohli přijít. Strach se nám nabízí v mnoha podobách a vynořuje se z nejen povrchních, malicherných popudů, ale také z hlubokého nevědomí, ze kterého jde někdy doslova hrůza. Já osobně stále pociťuji strach, vím o něm a cítím ho, ale ať pracuji na něm, jak chci, zatím se mi nedaří ho zpracovat, a proto přetrvává.

     Zpracovat, to neznamená pochopit jej rozumem a říci si: „AHA!“, ale rozpoznat, odkud na nás působí, co se po nás žádá, a přistoupit na zahájení léčby. Léčby strachu a hlavně nás samých! Strach je nám dán, abychom mohli rozpoznat určitá nebezpečenství, je to pud sebezáchovy. Když je náš strach rozšířenější, ovládá nás, pak to znamená, že na něčem příliš lpíme, visíme, zuby nehty se držíme a to zdravé není.

     Když si myslíme, jak daleko jsme to ve svých životech už dotáhli a co všechno jsme zvládli, zjistíme, že vlastně nic nevíme a že jsme opět na samém počátku. Ale ono to tak přesně zase není! Pokaždé, když si myslím, že je „nějaký problém“ za mnou, později se opět ukáže. Ano, ukáže, ale prověřuje, zdali na tu samou situaci pohlížím a reaguji stejně, anebo už jsem ji pochopila a nad ní zvítězila. Já osobně to nazývám zušlechťováním vlastního ega. V mém světě to tak funguje. Nejvíc dostávám zabrat tam, kde si vůbec nevěřím a kde mám hrůzu ze situací, které by teprve mohly nastat. Proto jsem se rozhodla hledat. Mé hledání započalo před léty, v roce 1990.

     Určitě sami dobře znáte, co dokáže pan Strach. Můžete s ním bojovat, můžete si s ním zahrát hru, cokoli, ale hlavně se pokuste přijít na příčinu jeho existence ve vašem životě!!! Poznejte, že to není strach, co vás drží v šachu, ale vy sami! Sami jste se uvrhli do tmy! Do tmy tmoucí svých vlastních temných dní a nocí, které plynou a nic a nic a nic… A kdyby alespoň něco, hned je ten okamžik pryč a opět ono známé nic. Je zde ale i světlo, opravdu tu je a nese mnohem víc a víc a víc… Tak pojďte, projděte za tím světlem, ať můžete říct: „Já tam byl a nyní vím!“

     Život se mění, mění se od základu, protože když člověk prochází vývojem své osobnosti, nemůže setrvat déle ve starých zvycích. Ty ho na cestě zdržují, omezují a nemají moc popustit fantazii přítomnosti. Proto se nebojte ničeho, co vám má vstoupit do cesty, do vašich životů. Všechno je pro váš růst nezbytně nutné. Tam, kde zlo cítíme, nenecháváme uplatnit jeho energii na sebe, ale světlem v našich duších se snažíme zapustit lásku. Proti zlu nemá cenu vést boj. Bojovat se zlem není to, co se žádá, ale přijmutí lidství s nejvyšší pokorou je důležité. Pokaždé nejdou věci tak, jak bychom si přáli. Ale odevzdejme se do rukou Lásky zcela. Ona nás povede. A nezapomeňme, že se můžeme dostat i do slepých uliček, ale Láska nás vždy vyvede.

 

 

 

 

 

Zveřejněné materiály jsou chráněny autorským zákonem. Kopírování a šíření jakékoliv části obsahu bez svolení autora je zakázáno.