Jdi na obsah Jdi na menu
 


... o vedení

29. 4. 2010

 

              Když si člověk myslí, že je toho na něj tak nějak moc, má vždy možnost požádat své vyšší vedení o pomoc. Jestli tuto drahocennou pomoc přijmeme, záleží už jen na nás. Můžeme si myslet, že ji přijímáme, a stejně se dál topíme v nesnázích a pro nás v neužitečných stavech. Proto, když už taková pomoc přijde, měli bychom si ji přiznat a pozvat ji dál do svých životů, i kdyby se nám to teď vůbec nehodilo. Tím myslím, že se nám jaksi nechce udělat to, co nám tak mile radí naše nitro. Máme obavy, jak na naše rozhodnutí budou reagovat ti druzí a jestli náhodou nebudeme za naše nové přijetí reality „ukamenováni“.    

            Je tu strach, když budu nadále pobývat ve stejných energiích – vím, už mi to nesvědčí, je třeba postoupit. A pak další strach, to když se jich vzdám a na jejich místo dosadím nový, pravdivější přístup ke světu. Co je ale pro nás důležitější? Ať už jsou naše rozhodnutí jakákoliv, ať už nás zavedou tam či onam, jsou naše a jsou to výzvy a volání naší duše, že je čas jít… My bychom je měli následovat s vědomím své vlastní ceny, s vědomím ceny našeho zdejšího bytí. Jsme to my, kdo jsme sem přišli. My s našimi úkoly a snahami o jejich vyplnění. Nikdy ne ti druzí. Ti mohou být našimi velkými pomocníky. A to v tom, že nás podporují anebo brzdí, ale vždy pomáhají, protože ukazují cestu. Nevšímavost k sobě, posléze i k okolí nás vzdálí od sebe samých i od těch, co nám jsou nejbližší. To, co zprvu může vypadat jako zlé a ničivé, se nakonec v pravdu obrátí. A to, co můžeme považovat za nejsprávnější a také jediné, se nám může zjevit jako velká zmýlená. Nikdo s určitostí nemůže prohlásit, že ví, co je správné. Vždy je v tom klam mysli. Jen pokora a upřímnost k sobě, k druhým a k životu, může člověka dovést „na zelená pastviska“.

           Takže, pokud to opravdu ve svých životech chceme někam dotáhnout, musíme si říct taky dost. Dost v setrvávání v negativních sklonech naší druhé tváře duše. Nejsme ještě celiství, do toho nám chybí ještě hodně. Postavit se za sebe, za svá rozhodnutí a prosit o sílu, jenž nám může pomoci v dosažení výsledků. Musíme trpělivě sami se sebou nakládat. I ve složitějších dobách neupadnout zpět, ale s podporou, která je nám hojně poskytována shůry, kráčet dál k vysněným zítřkům. Občas se můžeme zastavit a nabrat dech, ale ne na dlouho. Toto občerstvení nemůže trvat dlouho, protože tam, kde zůstaneme déle, nás to může pohltit a my tak zbytečně dále stagnujeme. Napijme se, osvěžme a vypravme se na cestu, vy - my, kdož ještě takhle spíme a předveďme, že tu nejsme zbytečně. Vždyť naše duše čeká. Probuďme ji ze spánku a ukažme jí, že jsme tady a plně připraveni vstoupit do víru tance života. Mnoho barev halí tento tanec a my se smíme do těchto barev přenést a plnit tak naše poslání. Barevné poslání lásky Všehomíra!

           Všichni, jenž jsme předurčeni k tomu, abychom oslavovali život a přinášeli tak ostatním lidem radost a krásu, vzbuďme se a konejme to, co je nám jest! Je zde tolik smutku a utrpení, ale také mnoho krásy a radosti. Vynesme tedy tyto stavy z našich srdcí do myslí a předejme vědomě těm, kdož ještě spí. Oni se též vzbudí a pak přijdou další a další…

          Já také hledám. To, co jsem považovala za posledních čtrnáct let za jediné, se ode mě nějak odloučilo a já nyní nenacházím v ničem uspokojení. Ano, našla jsem si práci. Práci opět v restauraci mého muže. Konám s nejvyšší bdělostí to, co je mi svěřeno. Vím také o sobě, že nejsem přímá k ostatním, ale v úplně jiném pojetí, než by to chápali, pokud bych jim to chtěla říct. Asi se dostatečně nedokážu vcítit do druhých a tak pochopit i jejich náhled na situaci. Nyní, když se o to právě snažím, vidím chybu, kterou jsem dělala. Neměla jsem pochopení pro druhé, tedy ani pro sebe. Za každou cenu jsem to valila někam rychle dopředu, aby mě snad neubylo a já tak nemusela jít ještě hlouběji, než se s mužem nacházíme. Zároveň tím ve svém srdci prosím o odpuštění, za tak velké nároky, které jsem na ně kladla. Také za sobectví, které mě k tomu vedlo. Vím, že není možné změnit svět silou, ale láskyplným zacházením se všemi, kdož jsou tady.

          Nevím, kam mě můj život zavede, kde mě chce mít. Já stále čekám. Při tom všem čekání plním práci, která je mi momentálně svěřena. Poznávám, že to není doba nečinnosti, ale naopak doba utváření charakteru, a to v podmínkách, které jsou těm našim snům hodně vzdálené. Třeba se už nikdy nebudu věnovat tomu, co bylo mou náplní ve starém domově. Třeba už je za mnou tato životní etapa a já se mám začít věnovat něčemu jinému, zcela novému.

           Musím po pravdě přiznat, že pokud by to tak bylo, loučení by pro mě bylo sdostatek těžké. Nedokážu si totiž představit a ani nechci, jak pracuji v mašinérii nějakého světového závodu na výrobě nepotřebných hmot, které uspokojují, vlastně odvádí lidi od sebe samých. Ráda bych lidi přiváděla zpět k sobě. Zde cítím své povolání. Je jedno, jakou cestou bych vyjádřila a naplnila svůj úkol. Zdali výkladem karet, obrazem, knihou či jen obyčejným povídáním s lidmi. Ale zde naplno cítím mé uplatnění. Tady se cítím jako „ryba ve vodě“. Když můžu mluvit a předávat dál to, co jsem se sama naučila. Tím jsou mé zkušenosti, prožité na určité úrovni lidství.   

         Pozorování toho, co nás učí slova moudrých mistrů a jejich uvádění v běžný život. Ne to, co mě učí ostatní, abych říkala. To prostě a jednoduše nejde. To nejsem já, já jsem v tom případě oni. Ale vraťme se. Samozřejmě vím, že mám před sebou mnoho práce. Poznávání těchto zákonů a neustálou bdělost nad svými slovy a skutky. Pozornost soustřeďující se dovnitř a naopak ven, rovná se vyvážení, tedy rovnováha mezi vnitřním a vnějším, rovná se harmonie. Tak lze dospět v celistvou bytost. Když je utvořena tato harmonie mezi vnitřním a vnějším - stejně cítíme, stejně konáme. Nejsme tedy v rozporu. A to přináší svobodu a mír. Co je mravnější, než pomáhat druhým nalézt je samotné?

           Snad si tady odpovídám na svoje osobní otázky. Přitom si ale říkám, že tak lze dospět k pochopení toho, co vlastně chceme a kam máme tedy směřovat. Máme se zastavit a zeptat se sami sebe, co se nám líbí a v čem bychom nezůstali ani minutu. A i kdyby tomu okolnosti vůbec nenasvědčovaly, stejně máme vytrvat a zůstat, než budeme vyslyšeni. Ono, co nic nestojí, za nic nestojí. A tak musíme nejdřív projít tím, čím nejsme, abychom zcela pochopili, kým doopravdy jsme. Pamatujete?

         Konám práci, která sice přímo nesouvisí s tou, kterou nosím ukrytou hluboko v srdci a u které by se snad navíc mohlo říct, že mě od ní daleko odvádí, zůstávám té své věrná. A tak znovu povstávám a s novým náhledem jdu dál, snad pokornější a přizpůsobivější tomu, co se právě ode mne žádá. Nikdy nebudu mít jistotu, zdali svého dosáhnu, ale myšlenka vytvořit něco, co je větší než já sama, mě neopustí a třeba naopak pomůže přenést přes ty stavy a situace, které nejsou vždy jednoduché. Stokrát si totiž můžeme myslet, že máme pravdu, a stokrát nás to zase vrátí k sobě s tím, že ani tentokrát to tak nebylo. Je to vždycky, když ji tak vehementně bráníme a hájíme tím, že jdeme pomalu do útoku. To jsme od pravdy právě nejvíc vzdálení, vzdálení od sebe a už vůbec nevidíme, jak ten druhý nám poukazuje na náš vlastní omyl.

          Proto nejlépe bude, když budeme dělat to, co máme dělat, a nekoukat se neustále na to, jestli ostatní dělají to, co chceme, aby dělali. Když každý začne sám u sebe a tímto způsobem, může ho to dovést do pohody. Jak je to možné?  No, jednoduše. Ztratí zájem na všem zvenčí a věnuje se sobě. Najde se, objeví, že tu vždy byl, a pozná, jak si ubližoval, když na sebe nedbal. Odpustí si, začne se mít rád, a tím mít rád vše v okolí, protože pozná, že ti, co jsou kolem něho, mají stejný základ a zdroj toho, co také on sám vlastní. Tak pozná Jednotu, Celek. Kdo se pak může něčeho bát?  Kdo pak může někomu ubližovat, když ví, že vše, co dělá druhým, dělá sobě? Je to jiný život, než který v současnosti znám. Snažím se na sobě pracovat tak, abych spěla k takovému způsobu bytí - Bytí, které se nazývá  – Svoboda!

 

 

Zveřejněné materiály jsou chráněny autorským zákonem. Kopírování a šíření jakékoliv části obsahu bez svolení autora je zakázáno.