Jdi na obsah Jdi na menu
 


... pozorování

9. 3. 2010

 

                         Mám nějaké vnímání, zostřuje se, přibližuje směrem ke mně. Ne, nemůžu říct, že se přibližuje směrem ke mně, ono vyvěrá z hlubin mé nevědomosti. Je pravděpodobně nutné vzít na sebe nový úkol, novou zkoušku. Je nutné si uvědomit další stín, který mě svazuje v prožívání plnosti mého života.

                          Sedím tu a přemýšlím… jsem další bláhová husa, která je závislá na mužích? A jsem schopna jak kvočna přehlédnout veškeré varovné signály a myslet si, že příchod muže, toho muže, kterého mám ve svém srdci a kterého miluji, je tím nejlepším, co mě mohlo v životě potkat? Nebo je život tajemnější a zahalenější a tajemství vyjeví tomu, kdo je ochoten k němu přistoupit beze strachu? Postavit se zpříma a žít tak, jak to cítíme uvnitř, tam, kde hlásek je tak slabounký, ale přece pravdomluvný?

                      Doba nebude nikdy dost příznivá k započetí změn v našem životě. To, co se od nás vlastně vyžaduje, je začít kdykoli a kdekoli, a to důležité je, že v nás samých! Kde hledáme štěstí? Okolo nás, mimo nás, ale ať děláme, co děláme, tam není! Samozřejmě, že jsou události, které prožíváme a domníváme se, že jsme štěstí potkali. Ano, když se zamilujeme, když se nám podaří postoupit na výhodnou pozici v zaměstnání, když můžeme prožít krásnou dovolenou s partnerem a mnoho dalších situací, které tu nebudu rozepisovat, protože jsme každý jiný a každému se štěstí jeví jinak. Ale co pak? Zamilovanost opadne - zevšední, v zaměstnání dostaneme nové úkoly a z krásné dovolené se vrátíme zpět domů a hle, je tu nový kolotoč lidských každodenních starostí. Zde se máme zastavit a rozpomenout se - je tohle opravdu ono, co nás činí šťastnými?

                       A jak je to s těmi partnerskými vztahy? Sama nejsem spokojená. Ať vezmu v úvahu počáteční lásky, první zkušenosti s déletrvajícím vztahem, prvním manželstvím a nyní i s druhým. Ne, nejsem šťastná!!! Hledám. Rozhoduji se a jdu odvážně vpřed nalézt to, po čem toužím a co mně pravděpodobně předala má matka, a tím je: láska, harmonie a úcta jeden k druhému, vytvořená v rodině.

                      Kde začít? Můžu si odpovědět takto: „Asi je to další nepravý partner v mém životě, na kterého jsem narazila - zmýlila jsem se v něm, a tak bych ho měla opustit a hledat svůj ideál dál, tak dlouho, než najdu toho pravého!“ Chyba!!! zaznělo mi v uších. Chyba! Pleteš se, nehledej nikde nikoho, začni u sebe, tam se dopátráš pravdy, pravdy veliké, jako jsi ty sama!  Ano, opravdu jsem začala hledat. A na co jsem přišla, mě přivedlo k úžasu! Vždyť všichni mí partneři jsou naprosto stejní! Neustále mi přichází do života muži, kteří dříve či později projeví kvality těch předchozích! Proč?

                    Šla jsem se projít svou minulostí, ve vzpomínkách jsem si vybavovala jednoho po druhém. Všichni do jednoho měli velmi podobné charakterové rysy. Zjistila jsem, že touto cestou dospívám až ke svému otci a zde jsem poznala část pravdy. Tady je muž, kterého hledám, zde je zmíněný „problém“, zde já nejsem vypořádána sama se sebou a s vazbami na svého otce. V mých partnerech hledám svého perfektního otce, který třeba nebyl perfektním, leč byl mým velkým tátou a já ho nyní hledám všude i ve svých dalších mužích svého života.

                   Dobře, dejme tomu, že potkáme člověka, v mém případě se jedná o muže. Pokud je nám sympatický, nějakým zvláštním způsobem se mu snažíme zalíbit, připomenout. Nad čím v té chvíli přemýšlíme? Zda je pěkný a přitažlivý, zdali je sám, nebo zadaný, atd.

                   Miliony žen, miliony příběhů, ale stejně se shodnou v jednom, a tím  je prvotní myšlenka, že se nám prostě líbí. Ale co dál? Většinou se zrodí sympatie, a tak jsme zamilovaní a šťastní a také samozřejmě spokojení sami se sebou a dál nenahlížíme, protože ve stavu zamilovanosti nehledáme nic a vše přijímáme tak, jak přichází. Jsme schopny přehlédnout vše, i někdy výrazně varující signály. Jak dlouho trvá toto zamilované období, které nás má přivést na cestu poznání a porozumění si s partnerem i třeba k založení fungující rodiny? Někdy zjistíme velmi brzy, že se jednalo pouze o sympatie a sexuální touhu. Je mnoho spojení krátkého trvání, ve kterých bychom neměli hledat nic výjimečného, mohou mít charakter pouze sexuální - cosi nás k partnerovi přitahuje. Brzy však oba zjistí, že tím vše končí, ale o těchto vztazích já mluvit nechci. Existují vztahy srdce a o těch já tu míním povídat. A jak jsou na tom s délkou trvání zamilovanosti právě ony. I zde je to různé, u někoho týdny, měsíce i roky. A pak?

                   Vztah zevšední, kam poté kráčíme? Již nejsme tak krásní, inteligentní, přitažliví - stali jsme se prostě obyčejnými. V této fázi vztahu je stále mnoho mužů i žen, co odchází od svých partnerů, protože hledají neustálou zamilovanost. Ale vždy zůstane jeden, který se velmi trápí.

                 Proč nezkusit začít vztah, který bychom mohly prohloubit na vyšší úroveň bytí? Nikdy není pozdě, i v nejtěžších dobách krizí vztahu lze najít poklad. Můžeme se o to alespoň pokusit, a to tím, že začneme samy u sebe a ptáme se: „Co jsem do vztahu přinesla, čím jsem byla a čím jsem nyní, co jsem chtěla a co mám, co jsem dala a co jsem dostala?“

                  Zjistíme, zda jsme se staly na partnerovi závislými, zda ho milujeme takového, jaký je, a zdali se naše životy vyvíjejí směrem vzhůru, nebo krní.

 

Zveřejněné materiály jsou chráněny autorským zákonem. Kopírování a šíření jakékoliv části obsahu bez svolení autora je zakázáno.