Jdi na obsah Jdi na menu
 


... ten druhý je branou

22. 3. 2010

 

     Život mezi mužem a ženou je zaměřen na vnitřní pochopení toho druhého. Je velice těžké pochopit tato slova, pokud to člověk vnitřně neprožije. Hluboké odevzdání se vztahu má za následek pochopení a účast na uzdravování toho druhého. Ten druhý je „branou“. Je to velmi jednoduché, pokud člověk přistoupí před toho druhého s čistým svědomím a snahou mu pomoci. Je také pravdou, že si člověk nejprve musí pomoci sám. To znamená hledat sebe. Pravé hledání je dokonalejší o to, že můžeme hledat, i když žijeme ve svazku.

      Hlavním tématem je objevit, kdo jsme, co jsme si přinesli na tento svět jako vlohy, dary, ale také ty záporné části osobnosti, jako jsou žárlivost, zášť, nenávist, sebepopírání a všechny negativní emoce, které nemůžeme nazvat Láskou. Pokud se dopátráme své nejniternější části naší podstaty, nalezneme božskou jiskru, která nám ukáže směr. Směr, který lidstvu dává hojnost Universa. Více poznáváme, více chápeme, a tím i lépe a radostněji žijeme.

     Někdo by mohl říct: “To je těžké.“ Jistě, každá práce je těžká. Ale pokud se k ní přistoupí s radostí, vše jde lehčeji a láskyplněji. Hlavní příčinou nezdaru vztahů, těch vztahů, které se bortí, opouštějí a rozvádí, jsou naše ega. Ego, které nám brání vidět ty druhé čistě, láskyplně. Protože dnešní doba je honbou za majetkem, přinejmenším užíváním si, mnoho těchto párů jde od sebe, odcizí se a utíkají.

     Ale proč? Proč neustále křičíme a hádáme se, nenávidíme? Je to proto, že za své chyby činíme zodpovědné ty druhé, ale nikdy ne nás samé.

     Toto je další ukázkou, jak perfektně jsme ovládáni nižším já, tedy egem. Každý, kdo se zrodí na tuto planetu, má své úkoly, povinnosti a závazky - POZOR- vůči sobě! To, co „nám dělají“ druzí, jsme „my dělali“ jim, anebo se nám pouze vrací to, co jsme kdysi dávno učinili, leč zapomněli. Přestaňme vinit rodiče, přátele, milence, děti!

     Hlavní aktéři jsme zde my a prvním krokem k pochopení by mělo být odpuštění. Odpuštění za pocity viny, kterou později dáváme sobě za nezvládnuté skutky, jež nevědomě tvoříme. Vždy neseme zodpovědnost my sami, nikdy ji nenesou ti druzí! Hledejme a nacházejme to božské v nás! Protože to je prvním krůčkem k pochopení sebe sama, k vypořádávání se se sebou, a tím i nalezení pravé vnitřní harmonie. Získaná sebedůvěra nám dá možnost spravedlivě posoudit naše činy a činy druhých už vidíme čistě, bez příkras, které nám ego hojně poskytuje.

     Jak začít tuto práci? Cesta je dlouhá, ale s upřímností a vytrvalostí, s čistotou úmyslu se nám daří zvládat krůček po krůčku zákruty našeho života. Když později nahlédneme život z ptačí perspektivy, je nám dán darem pohled na dosavadní způsob bytí a možnost tento způsob změnit v hodnotnější smysl života. Soužití mezi mužem a ženou vyžaduje od obou stran nekritický a vlídný přístup. Když sdělíme našim partnerům či partnerkám otevřeně, co máme na srdci, má to občas za následek projevení strachu, jestli jsme nevyslovili příliš. Zda naše vyznání budou správně pochopena. Práce na vztahu je jako práce s květinami. Zahrada, která se musí čas od času vyplenit, a poskytnout tak vzduch k volnému dýchání květin, které jsou čím dál tím víc rozkvetlejší a voňavější. Tím, jak zdokonalujeme své soužití, naše vnitřní zahrada je krásnější a plná lásky. Když věříme, věříme v sebe, pomáháme nalézt světlo druhým. Necháme-li se ovlivňovat vnějškem, budeme neustále ve stavu rozpolcenosti. Věřme v lásku a nepřikládejme moc ničemu a nikomu jinému! Naše mysl je neustále příliš zaměstnána malichernostmi, věcmi nepodstatnými, těmi, co narušují naši harmonii.

     Osvoboďme se od myšlenek, které vztahy rozvracejí. Povznesme se nad všechno zvířecí v sobě a najděme krásu sebe samých. Osvoboďme se ode všeho, co našim vztahům neprospívá! Každá osoba, která útočí, o níž si myslíme, že je zlá a ubližuje - vlastně volá po naší pomoci. Každý útok je voláním o pomoc! Jděme za slova a činy druhých, jděme dál, jděme za ně, až do myšlenek těchto osob. Tam uzříme jejich čistou pravdu. Jejich úzkosti, strachy a další emoce, které vysílají ven, a jež druzí  mylně chápou jako zlobu, zášť a násilí. Není to nic jiného než volání o pomoc. Když předstoupíme před osobu v takovém stavu a své ego necháme stranou a s čistou láskou pohlédneme do duše druhého, můžeme mu mnoho pomoci už jen tím, že prohlédneme.

     A tak tomu je.

     Ale pozor! Když už si myslíme, že je vše za námi a my jsme dořešili ty poslední zbytky starého stínu, přijdou další. A víte, o co se jedná? Nic nebylo dořešené, to se jen ukrýváme pod maskou, která nás schová. Protože my se bolesti bojíme, a tak se jí vyhýbáme. Ale jednou nás to stejně dostihne. Nemáme se kam schovat, ani kam utéct. Křečovitě se držíme známého starého způsobu bytí a nechceme být osvobozeni. Proč? Protože osvobození opravdu bolí! Dostane nás na kolena! Ale koho vlastně dostane na kolena? Komu vlastně přichází újma? Našemu nižšímu egoistickému já! Nikoli naší pravé přirozenosti. Ta nemůže zemřít, protože je věčná. Každý máme nějakou bolest. Někdo už zná své slabiny, tím myslím své stíny, a někdo ještě ne. Je známo, že nejzákladnější a také nejtvrdší prací je práce na vztazích, protože zde nahlížíme sebe samotné v těch druhých. Skrze vztahy nám přichází vše, co se máme naučit, co potřebujeme k našemu vývoji. Ale moc, moc bědujeme, když takovými vztahy procházíme.

Inspiračním písmem:               

     „Naše milá, situace se opakuje stále dokola, ale co by sis měla uvědomit je, že jsi o celé jedno kolo výš a zkušenější. Tyto situace se dějí proto, abys „nejen ty“ mohla pokročit a vypustit tak ze svého života to, co k tvé osobě už nepatří. Každý má na tomto světě stejné šance. Nikdo nemá víc ani míň. Někdy to člověk uchopí za správnou nit, kterou spřádá několik životů, a tím se jeho duše léčí, až dojde k jejímu naplnění. Jiní si dávají „na čas“, nespěchají, žijí v temnotě. Ty máš tu šanci a možnost přivést sebe i svého muže na cestu lásky, světla a pravdy. Záleží na ostatních, jak dalece jsou schopní upřednostnit dobré vlastnosti, za které se nemusí stydět, a vyjít s nimi na světlo, nebo nadále nechat za sebe mluvit a poroučet své ego! Někdy, když je to příliš těžké a člověk toto břímě nemůže unést či ho to může jinak poškodit, poté zasahují vyšší síly, aby zabránily možným katastrofám a úplnému zhroucení.“

 

 

 

 

 

 

Zveřejněné materiály jsou chráněny autorským zákonem. Kopírování a šíření jakékoliv části obsahu bez svolení autora je zakázáno.