Jdi na obsah Jdi na menu
 


... útěky

29. 3. 2010

                          „Čepel dýky zajela přímo do srdce. Teď tu leží na zemi mladá žena, která skrze svou hrdost a pýchu nechala ostří nože vykonat své. Nějak zvláštně se nerozpakovala při svém jednání, jako by jí ani na tomto svém životě nezáleželo. Ale ono jí záleželo a moc, jen si to ona sama špatně vysvětlila a nyní bylo již pozdě, pozdě na cokoliv. Cítila se uvězněna v tomto pozemském těle. Okamžitě pochopila, co si způsobila. V jejím vědomí se jí zjevily vzpomínky na její život, který tak brzy a nešťastně ukončila. Pláč a slzy ji dusí a ona nemůže ven. Kam vlastně ven? Ven z tohoto těla. Její život skončil, sama jej ukončila a nyní se chce vrátit domů, ale vzápětí chápe, že její čin byl činem slabým a nepřístupným, leč bylo pozdě. Proč???

Kdo byla?

                    V žaláři ji přikovali ke studené kamenné zdi, těžké okovy jí bránily v jakémkoli pohybu. Jen ten, co ji hlídal, dal by se snad nějak přesvědčit? Ne, nic, jen se usmívá. Ví, že je ztracena, nechala se chytit, jako mnoho dalších dívek a žen, které také neměly šanci v boji s muži. Nemá na vybranou, ví, co ji čeká. Ale to ona rozhodně nepřipustí, je hrdá a nikdy se nenechá zotročit a dělat to, co oni chtějí. Jsou jako zvířata a ona jim sloužit nikdy nebude, to si raději probodne srdce.

                  Její vzpomínky ji zavedly do doby, kdy ještě byly svobodné. Kdy na této planetě měla každá své vlastní místo a práci, kterou vykonávaly pro svou bohyni, matku Zemi. Každá rostlinka, každý stromek potřeboval péči. Staraly se o přírodu, o zvířata a vše bylo v harmonii. Pak ale přišli oni, ti muži a svět se jedním dechem změnil. Nastala tma a chlad. Dělali velké nájezdy po lese na tyto ženy, které později zavírali do žalářů, dokud se neuklidnily a nebyly povolné k jejich potřebám. Co zaslechla, bylo hrůzným utrpením.“

 

                  Nemáme právo si sáhnout na život. Obzvlášť, když jednáme z pozice ega, z pýchy, ješitnosti a zlé vůle. To, co následuje, je mnohem větší utrpení, než jsme měli za života. Proberete se k vědomí a pociťujete sebe sama. Ale jste jakoby uvězněni v těle a to zajistí otřesné zjištění, že tímto vaším činem jste se vzdálili Bohu a navrácení zpět vás bude stát mnoho utrpení v pozemských životech.

                   Duše zažívá zmatek, chaos, lítost nad svým skutkem a také ví, že neujde své karmě, která bude následovat. Ví, že jí není pomoci, a tak se rozhodne zdolat tuto obtížnou cestu a vydá se zrodit do nejvhodnějšího života, který jí poskytne přesně to, co potřebuje. Ať už je to z našeho pohledu jakkoli obtížné, z pohledu čistého vědomí je to to nejlepší pro znovu spojení se s láskou a moudrostí. S Veškerenstvem.

Prochází zrozením za zrozením a pomalými krůčky dospívá blíž a blíž ke Světlu.

 

 

 

Zveřejněné materiály jsou chráněny autorským zákonem. Kopírování a šíření jakékoliv části obsahu bez svolení autora je zakázáno.