Jdi na obsah Jdi na menu
 


... zkušenost

23. 3. 2010

 

Inspiračním písmem:                

K mému snu o nebezpečí…

     „Naše milá, jak už jsi sama poznala, z nevědomí se tlačí stíny ven na světlo, kde chtějí být zpracovány. Není se čeho lekat, protože není nic, z čeho by měl mít člověk strach, naopak má být radostný nad svým uzdravujícím procesem své duše. Jedná se o složitější stránky člověka a jeho ega, které nás nutí konat věci na nevědomé úrovni, přičemž mohou být i nebezpečné. Zde se psýcha pouze snaží naznačit, abychom se nenechali polapit do spárů svých nevědomých stínů a byli více než kdy jindy přístupní všemu, co nám přichází v ústrety. Strach a obavy nechť odejdou, protože i toto je dar, kterým můžeme hospodařit pro svůj vlastní rozvoj.“

     Duševní a duchovní potrava je jedinou silou, která zde na Zemi materializuje hojnost potravy hmotné. Když se nám nedaří, máme „v něčem“ sklon se přeceňovat anebo naopak podceňovat. Také výměna citů a lásky je brzděna, a tudíž dávání a přijímání není dostatečně vyrovnané. Není nic, co bychom museli nebo měli činit fyzicky, nýbrž měli bychom pracovat na vztazích k druhým, pěstovat je.

     Otevřená výměna ve sdílení lásky s ostatními je zárukou úspěchu. Pokud zadržujeme tento proud lásky a nejsme schopni se otevřít, poté přichází strádání. To, co nemůže ven, neuvolní místo pro to, co chce k nám přijít! Pociťujeme nezdary? Pak právě odpověď hledejme v sobě!

     Jsme jako korouhvičky, které se otáčí podle směru větrů! Kam se poděly láskyplné emoce, kterými oplýváme, když se nám daří, a které také hojnost přináší? Máme pracovat se svým egem. Kdykoli se přihodí malé nezdary, ztrácíme se v jeho zajetí, při větších obviňujeme druhé a to má za následek ještě větší pád! Jsme rozčilení, obáváme se, a tím i kopeme kolem sebe. Ne, tím si nepomůžeme!                       

     Každý nezdar je poukázáním na náš přístup nejen k životu, ale k sobě samému a k druhým! Problémy a ztráty vždy nasvědčují, že cesta, po které jdeme, je nesprávná, někde děláme chyby. V ten moment se máme zastavit a naslouchat, poté sami zažijeme samotnou pravdivost těchto slov!

    

     Krásná ta všechna slova, že? Ale pak…

 

     Nevěřím, ztratila jsem víru! Proč? Víte proč? Svět nevidím tak, jak mi je předkládáno v chováních druhých. Mám a vždy jsem měla zájem o komunikaci, ale problém je v tom, že nemám toho správného partnera. Můj muž není komunikativní, je pouze za určitých podmínek. Tím jsou naše milé večery, kdy naslouchá a je ochoten vzít v potaz i tu nekvalitní část sebe sama. Cokoli mu chci sdělit mimo tyto večery, nepřijímá. Jeho silné ego a pýcha nedovolí, aby má slova přijal bez podmínek, to ne. Ohradí se, je nepřístupný a snad si myslí, že já jej napadám!!! Ale není to tak, jen se mu snažím vysvětlit a nastínit mé strachy a obavy. Mám zájem rozvíjet vztah, a tím pádem i sebe samu skrze tento vztah, ale ono to prostě někdy není možné! Celý proces růstu snadný není, ale život je cesta a já si zvolila cestu ve dvou. A tak se snažím nalézt harmonii.

     Vím jedno, že to neustále vzdávám a pak se opět vrhám do všech těch rozmarů a frašek našich egoistických požadavků jednoho na druhého!

     Mému muži

     Milý, nechováš se ke mně, jak bys měl, ale ani já se k tobě nechovám úplně čistě. Je těžké pro mě cokoli ti sdělit, protože tvá osoba nechce slyšet nic, co jí nepřipadá vhodné, nebo to, co se jí prostě nelíbí. Ale abychom mohli dosáhnout vyšších hodnot vztahu, tak se musíme k sobě postavit čelem, podívat se zpříma do očí a otevřít se druhému a nejen dávat, ale i přijímat. Upřímnost je správné slovo. Jsou to všechny věci - pocity, které se dějí někde v nás, v nás samotných, kdesi uvnitř. Já si to uvědomuji. Čekala jsem takovou tvou odezvu: „No, tak si to taky uvědom a neříkej to mně!“, proto tenhle sarkasmus, promiň, omlouvám se!!! Víš, bohužel se po nás nechce nic aktivně, myslím tím podnikat fyzické kroky. To bys udělal všechno na světě, ale uvnitř tebe s tím „něco“ nesouhlasí a brání se. Vlastně skrýváš své nesouhlasy, a to nejen přede mnou. Skrýváš, polykáš a zadržuješ v sobě - nekomunikuješ a to je tvůj stěžejní „problém“. Vždyť se podívej kolem sebe, nechoď ani z domu, máš to přímo před nosem. Máš svého syna, který ti ukazuje přesně, jak na tom jsi ty sám. Naznačuje, kam ten život spěje, pokud si neumíme taky o něco říct. Pak jsme ještě naštvaní, že ti druzí za to můžou, pokud my jsme nedostali to, co bychom chtěli. Viníme je za svůj vlastní neúspěch. Lidé tu nejsou proto, aby nám plnili naše přání a chovali se tak, jak chceme my a jak by se to nám líbilo. Nemůžeš donekonečna skrývat to, co se ti nelíbí a co tě trápí. Všechny vnitřní emoce, kladného i záporného charakteru, které tak veleúspěšně potlačuješ, boří a ničí, a přece se Láska pokouší zachránit to, co se ti pomalu rozpadá. Nic nemůže stát na špatném základu.  Vše, co je vystavěné na falši, se dřív nebo později zřítí!!! Přišel jsi sám, jsi zodpovědný za svůj život, tak jako každý jiný. Tak učiň krok vpřed a začni, začni ale u sebe. Nechtěj měnit lidi venku, myslím ty druhé. A až poznáš, že už jsi na sobě dost zapracoval, tak potom, a jedině potom, se naučíš říkat nahlas i to, co se ti jednoduše nelíbí. Ale ne tak, že budeš bez ohledu a bez zábran vypouštět z pusy cokoli ti tvé vlastní ego připraví, ale s Láskou předáš jen to, co máš! Pak poznáš, že po celou dobu sis stál sám sobě v cestě, nic jiného ti nebránilo. A že jen ty sám rozhoduješ o svém životě.  S tím souvisí i spokojené soužití v harmonii s druhými. Nebo utečeš a schováš se? Pak nespokojenost bude tvou nejlepší přítelkyní. Svět ti nic nevezme. Budeš mít to, co jsi chtěl, budeš moct mít, na co pomyslíš. Ale co naplat, když vše máš, a přitom jsi zradil a podrazil sám sebe. Buď jak buď!

 

5. 5. 2003 - Osvobození

     Strhla se další mela událostí a já tu teď sedím s rukama v klíně a s úžasem ve tváři pozoruji mé nahlédnuté sebeklamy. Člověk je schopný se obalamucovat a vytvářet si své iluze, kterými se zapřede do snových obrazů svého bytí, od reality tak silně vzdálených. Nevidíme dál než, jak se říká, na špičku nosu. Bohužel ale toto pořekadlo neříká, že jsme nafoukaní nebo domýšliví, právě naopak. Naznačuje, jak se topíme ve svých vlastních iluzích a nevidíme možnosti života, které máme přímo „před nosem“ a jež tím pádem unikají naší pozornosti.

     Stáhnout se do ústraní, další věta, která je zavádějící. Opět nás napadne -  stáhnout se, to je otočit se zády, nemluvit a jen tiše se hlodat tam někde v koutě, a přitom si ještě myslet, jaké chudinky že to jsme. Jenže ono „stáhnout se do ústraní“ znamená zklidnit svou emocionální podstatu a zharmonizovat v sobě své protiklady. Pak v člověku nastane mír a on sám má možnost vzniklou situaci řešit s novým náhledem, bez předsudků a klamů.

     Vyčkat trpělivě, bez strachu a s důvěrou zachovávat nastolenou harmonii. Přitom být připraven na řešení různých situací, které nám život přinese pro zkušenost utkat se sám se sebou. Takových možností je mnohonásobně, a každý „to“ dostane právě v té oblasti, ve které nejvíc potřebuje pokročit, prostě tam, kde je nejvíc „nemocen“.

     Každá složená zkouška už sama v sobě nese zárodek nově se probouzející další zkušenosti, která nás popostrčí opět notný kus dopředu, což je pro nás nesmírně důležité. Je jedno, co si myslíme, chceme, po čem toužíme, protože stejně dostaneme to, co si zasloužíme. Netrestají nás žádné mocnosti a síly, ale my sami. A vlastně to ani tresty nejsou, pouze neschopnost vypořádat se se svými složitějšími stránkami a prohlédnout naše iluze.

     Když dojde k uvědomění, projde celým naším tělem pocit údivu, který v nás zanechá klid a nově se probouzející důvěru v život a v sebe sama takového, jaký jsem. Situaci, v níž se zrovna nalézáme, vidíme novým pohledem, beze strachu a viny, a rozhodneme se pro řešení jinou cestou, cestou lásky, klidu a smíru. Prosím nezaměňovat za zbabělost, kdy člověk přes svou vlastní míru zodpovědnosti k sobě samému si nechá naházet na hlavu všechno, co jen jde!!!

     Ne, tak to není - ústup je dobrovolné se stažení do ústraní, kde vyčkáme na správný okamžik, v němž nás život vyzve k řešení, ale způsobem, jaký je pro nás správný, to znamená bez emocí a zbytečných vzruchů. S klidem přijímáme to, co nám chce život zrovna dát či vzít. Ten kdo lpí, toho nechtěný dar či ztráta něčeho bolí, ten kdo ví, zranit ho nemůže nic. Je zde také pochopení a soucit s utrpením toho druhého. To je osvobození!!!

 

 

 

Zveřejněné materiály jsou chráněny autorským zákonem. Kopírování a šíření jakékoliv části obsahu bez svolení autora je zakázáno.