Jdi na obsah Jdi na menu
 


... zmýlená platí

5. 5. 2010

                „Bože, jak hluboce jsem se mohla takhle mýlit? Jakou to dobu jsem se uvězněná v sobě a ve svých starých představách topila? Vždyť vše, co mám, jsem mohla jak mávnutím kouzelného proutku ztratit, a Ty jsi to nedovolil a vedl mě dál. Křičela jsem a kopala kolem sebe, nadávala a stokrát Ti byla nevěrná a Ty, přesto jsi tu byl a stále jsi. Teď se toužím navrátit. Napravit to, co jsem způsobila ve své nevědomosti, a vrátit se tak k čistému stavu Bytí. Prosím Tě, moc Tě prosím, dej mi světlo na cestu, ať už nebloudím, a mohu tak dojít své největší touhy - domova. Vím, že mnoho lidí je tu se mnou a mnoho těchto lidí mi pomáhá. Já na ně házím kamení, namísto lásky. Omlouvám se, je mi to moc líto. Je mi líto veškerých mých egoistických manýrů, které mě dovedly do zkázy. Nechci ničit cizí životy, ale naopak pomáhat jim ve vzrůstu. Nosit ostatním světlo, předávat je. Prosím Tě, odpusť mi všechny mé hříchy a dovol, ať mohu začít plnit své poslání."

                Nikdy jsem svého muže opravdu nemilovala. Jen jsem si „to“ myslela. Je to hrůzostrašné, podívat se pravdě do očí. Ale byla mi dána možnost napravit své omyly a chyby a já udělám vše pro to, abych tak učinila. Není to z nějaké potřeby nebo falše, nyní to je z čistého srdce a lásky k němu. Když jsem tuto knihu začala psát, jen jsem svého muže obviňovala a hledala důvod, proč je můj život tak neutěšený a plný zoufalství a zklamání. Dnes, když pokračuji v psaní, zjišťuji, že jste tu se mnou a právě se dozvídáte tu samou novinku, v ten pravý čas, přesně jako já. Jdete stále se mnou a máte možnost sledovat, jak mé ego hraje se mnou falešnou hru. Je to můj vlastní život, který popisuji několik let a který mě vede cestou dokonalou. Jenže „já“ se brání, nechce se odevzdat, protože ví, že to je jeho konec. A že něco většího se zrodí. Nechodíme na tento svět pro nic jiného, než abychom se našli a povstali nad utrpení, které z naší vlastní nevědomosti žijeme. Spojujme se tedy a dejme našim životům to, po čem toužíme od narození. Lásku a harmonii. V té je svoboda a klid mysli. Můžeme dojít domů po různých cestách. Každá cesta se od člověka k člověku různí. Nechme na pokoji věci, které nemůžeme změnit, protože změnit se máme my, uvnitř. Tato změna, která pochází z poznání a uvědomění si svých chyb, přináší láskyplnější život, přesně takový, jaký si každý zaslouží.

                Já vím, že nic není skončeno, že nejsem na konci cesty, ale teprve na jejím počátku. Ano, mám trochu strach, jestli zvládnu tuhle práci, kterou mám před sebou. Možná je to tím, že jsem příliš dlouho žila v temnotě. Že jsem hodně pochopila a nyní převzala i zodpovědnost za svůj život a život mých nejbližších. Vím ale, že nejsem sama, že mám s sebou pomocníky, jsou to všichni a všechno, co se snaží mi pomoci nalézt směr. Cesta je otevřená, překážky ustoupily a já můžu směle jít. Ne, ještě počkám, není totiž třeba spěchat. Mé srdce mi napoví, kdy je nejvhodnější čas na postup vpřed. Už bych nerada cokoli uspěchala, nebo se opozdila. Vím, že tu máme každý vyměřený čas, a také vím, že ráda budu usilovně pracovat na svém růstu.

               Co Bůh spojil, člověk nerozlučuj… Ano, je to opravdu tak. Nemá cenu utíkat, stejně není kam, protože před sebou samými stejně neutečeme. Všechno utrpení, kterým procházíme, je v nás, nikoli mimo nás. Nemá tedy cenu střídat vztahy. Stejně dostaneme, co nám patří, ať už se snažíme sebevíc. Pokud je kam jít, běžte. Ale pokud nemáte místo, kam odejít, pak vám On říká, tady jsi dobře, tady jsi v pořádku. Můžete si myslet, že všechno ovládáte vy, a že nikdo vám nemůže zabránit ve vašem rozhodnutí. Ano, sami se rozhodujete, co ve svém životě chcete či nechcete mít. Ale to, co jsme si sami uvařili, sníst musíme. Stačí jeden pohled, kterým můžeme ublížit nebo nějak zranit, a hned si to vyzkoušíme na vlastní kůži, jaké to je. Všechno jsou to naše vlastní činy a ti druzí, kteří „nám to dělají“, jsou pouze nastavená zrcadla, která říkají: "Podívej se, jaký jsi! To nejsem já, ale ty sám, sama, kteří jsme to chtěli." Tvářit se můžeme, jak chceme, ale pravdu tím neschováme. Ta z nás čiší. Ten, kdo je slepý, nevidí, a až uvidí, oněmí.

              Jsem neskutečně šťastná, že mohu v tomto životě pracovat na svém duchovním probouzení. Byla jsem pro okolí dlouho bláznem, ale ten blázen došel k poznání. Ano, nejdřív to bolí, ale vždy následuje radost. Vždy, když dokončíme jakoukoli práci, odměna nás nemine. Není to nic jiného, než poznání sebe sama v pravdě, která nás osvobozuje. Je to veliká úleva, jako by vám vytrhli dlouho bolavý zub. Nejdřív bolest, pak trochu strachu a pak úleva.

             A tak se opakuji - má práce zde nekončí, vše teprve začíná. A já prosím o moudrost, trpělivost a odvahu, projít dalšími životními stezkami a úskalími. Pořád je toho hodně a my máme spoustu času, věřte mi.

 

 

Zveřejněné materiály jsou chráněny autorským zákonem. Kopírování a šíření jakékoliv části obsahu bez svolení autora je zakázáno.